Pokud se nyní český fanoušek podívá na stav Světového poháru v běžeckém lyžování, blažený úsměv na tváři se mu pravděpodobně neobjeví. Nejlepším Čechem je Martin Jakš (pravda v této sezóně opět bojující se zdravotními problémy) na 76. místě. Další český zástupce, sprinterský specialista, Jan Bartoň získal první 4 body v kariéře na právě probíhající Tour de Ski a dostal se tak na 100. místo. Na 107. pozici nalezneme pomalu se loučícího a závodům Světového poháru se už téměř nevěnujícího Lukáše Bauera. V ženské kategorii dokonce hledáme české jméno marně. Zdravotní problémy sice ovlivnily začátek sezony Petry Novákové a do českého týmu se navrátivší Kateřina Smutná dává více přednost laufařským závodům, přesto je nula v celkovém součtu našich závodnic poněkud smutným vysvědčením.
Proč českému lyžování chybí výsledky, na jaké jsme byli zvyklí za dob Neumannové, Bauera či Koukala, se na rádiu Impuls v pořadu Kauza dne zamýšlela prvně jmenovaná. Olympijská vítězka z Turína tvrdí, že se není čemu divit – výsledky z mistrovství světa juniorů v posledních deseti letech nedávaly příliš nadějí na velké úspěchy v dospělé kategorii. „Děti a talenty máme pořád stejné, ty podmínky samozřejmě klimatické nemáme jako seveřané, ale ty jsem neměla ani já, ani Lukáš Bauer, ani další dobří lyžaři. Takže já si myslím, že jsme trošičku zaspali dobu a samozřejmě trpíme tím, že se prostě neurodila generace, to se stává. To se stává v různých sportech,“ prohlásila Neumannová. Podle ní lyžař, který chce pomýšlet na medaile, musí pracovat, potřebuje vhodné podmínky, trenérské zázemí a výjimečný talent. Tvrdá práce jak ze strany trenéra, tak ze strany lyžaře je potřeba už od žákovského věku. Peněz je prý v českém lyžování málo, ale Neumannová přiznává, že jejich generace na tom po finanční stránce nebyla lépe a podmínky na to, aby čeští lyžaři dojížděli do 20. místa, v českém lyžování jsou. Chybí kvalitní závodníci.
Nejúspěšnější lyžařka české historie se vyjádřila i k problematice dopingu. Je přesvědčená, že v době, kdy závodila, byly vytrvalostní sporty dopingem hodně ovlivněné. Sama prý kvůli dopingu svých soupeřek přišla o hodně úspěchů: „Určitě to nebyly jen ty 2-3 Rusky, které v době mé kariéry chytli, určitě to byly i další závodnice, které třeba zůstávaly za mnou.“ Na nadopované soupeřky už ostatně upozorňoval v závodních dobách Neumannové její trenér Stanislav Frühauf. Navíc od olympijských her v Soči je známo, že dopovala i Estonka Šmigun a Neumannové by tak mělo náležet i další zlato z olympiády v Turíně. Proces ohledně vrácení medaile však stále běží. Medaile by poštou Neumannové nedorazila poprvé – už po olympijských hrách v Salt Lake City docházelo ke změnám ve výsledkové listině. Někteří sportovci o takovéto medaile ani moc nestojí, ne však tak Neumannová. Pokud k ní medaile opravdu doputuje, chystá se ji oslavit, protože cítí, že jí medaile právem patří.
Podle Neumannové se problém dopingu netýká jen Ruska, jen je v Rusku nejvíce organizován. Připomíná, že v dobách její závodní kariéry byli chyceni Rusové, pak se provalila aféra v estonském týmu a mluvilo se i o jiných národech. K šíři ruského dopingu prý přispělo pořadatelství zimních olympijských her v Soči. Neumannová je přesvědčena, že svou roli hrál politický zájem získat na domácí olympiádě co nejvíc medailí, proto byly do aféry zapleteny i tajné služby. Dvojnásobná mistryně světa si nicméně myslí, že dopovat v dnešní době je velké riziko, protože funguje kvalitní systém kontrol: „ Systém dopingových kontrol je na úplně jiné úrovni než v době, kdy já jsem závodila.“ S tvrdými postihy a plošnými kontrolami souhlasí i z důvodu výchovy mladé generace. Mladí sportovci podle ní musí vidět, že uspět lze i bez dopingu a dopingoví hříšníci si nemohou být jisti ani po deseti letech, že o svou medaili nepřijdou.
