Pátý prosinec se nezadržitelně blíží. A nejen funkcionáři, ale i sportovci a fanoušci netrpělivě očekávají verdikt Mezinárodního olympijského výboru, který rozhodne, zda budou moci Rusové startovat na Olympijských hrách v Pyeongchangu či nikoliv. V médiích se setkáváme se stovkami názorů. Jaké rozhodnutí by však bylo to "správné"?
Co vlastně o ruském dopingu víme?
Máme zde několik vyšetřovatelů. Prvním, a asi nejznámějším, jenž se touto kauzou zabývá, je Richard McLaren, který sepsal obsáhlý dvoudílný report. Když si jej čte i obyčejný smrtelník, zůstává mu rozum stát. "To se jako děje ve světě sportu v 21. století?" Bohužel ano. Politika a sport. Dvě absolutně odlišné, a přesto tolik propojené sféry. Faktem však zůstává. Jakmile se začnou míchat do sebe příliš, je zle. Stalo se to v Rusku a děje se to ještě v několika dalších zemích.
Richard McLaren potvrdil, že v Rusku státní instituce skutečně doping organizovaly. A to nejen během Zimní olympiády v Sochi, ale také na vrcholných akcích v letech 2011 až 2015, tedy včetně plaveckého a atletického mistrovství světa. Čtyři roky a více než tisícovka sportovců. Jako by byli skutečně nepoučitelní. Bývalý šéf RUSADA (Ruská antidopingová agentura) Grigorij Rodčenkov je nejdůležitějším svědkem celé kauzy. Když se totiž nekalé praktiky prováděly, byl v centru dění. Sám to přiznal. Proč promluvil? Přišlo mu to už příliš. A tak se rozhodl pro útěk do Spojených států, kde požádal o azyl a politickou ochranu před ruskou vládou, která plánovala se jej beze stopy zbavit. Tak, jak to udělala již dříve u jiných. Rodčenkov vypovídal. Ne pouze do televize a médií, ale také pro vyšetřovatele, kteří jeho výpovědi pečlivě prověřovali, a nakonec také potvrdili.
Ano, Rusko je vinné. Jsou však sportovci pouhými oběťmi?
V tomto ohledu si mnohdy dovolím říci ano. O co Rusům jde? Především o jakousi "propagandu". A ta se dá ve sportu zprostředkovat velmi jednodušše, především skrze sportovní úspěchy. A to i za cenu podvádění. Ti, co se rozhodnou nařídit ruským sportovcům užívání zakázaných látek, s největší pravděpodobností nikdy nesportovali (kromě toho, že si dali novoroční slib docházení do fitka, kde se ukázali celkem dvakrát) a neví tak, co je motivace, sportovní sen něčeho dosáhnout nebo být někomu vzorným příkladem. Bohužel takovíto papaláši v čele s nejmenovaným panem prezidentem Putinem nebo panem Vitalijem Mutkem, rádoby ministrem ruského sportu.
"Potřebujeme, abys vyhrál olympiádu nebo alespoň získal medaili. Když se nasypeš, je tam větší pravděpodobnost, že se ti to povede. Takže odmítnout nemůžeš. Musíš si to vzít. Tak neremcej a vypij tady ten koktejl. Pokud odmítneš, nepotřebujeme Tě. Máme jiné, kteří příjmou, takže na olympiádu nemusíš vůbec jet. A nedej bože, aby se něco neočekáváného stalo tvé rodině." Takováto, a ještě mnohem tvrdší jednání. Těm jsou ruští sportovci od funkcionářů ze své země vystaveni. Výhružky a zase výhružky. A tak se člověk nemůže divit, že když se ruský sportovec vydá na mezinárodní akci, není tam výřečný, nechce se bavit s novináři a prakticky ani s okolím. Protože ví, co za jeho účastí na akci stojí. Ano, úspěch bere, jelikož to je splněný sen. Ale za jakou cenu.
Nejmenovaný zdroj zveřejnil před několika měsíci fotografie a krátké video z mobilního telefonu, kde se v Rusku snažili funkcionáři odehnat antidopingové komisaře pryč, nepouštěli je na základnu, kde sportovci trénovali a na videu jsou dokonce slyšet výhružky smrtí. Ano, tak to v Rusku probíhá, když nechcete, aby vaši sportovci byli testováni, když víte, že sypou. Když se pomalu začala kauza ohledně ruského dopingu dostávat na světlo světa, na ruském území "velmi záhadně" zahynuli dva funkcionáři, kteří o celé dopingové kauze věděli a chystali se něco říci. První z nich údajně spáchal sebevraždu a druhý měl smrtelnou autonehodu. A to vše úplnou náhodou a jen tak. Nejsem policejní vyšetřovatel, ale selský rozum mi říká, že někteří lidé plánovali, že dotyční už nemají na světě co dělat a tak jim pomohli.
A koho za vším vidím? Jednoznačně pan Mutko. Nejarogantnější a nejnepříjemnější člověk na ruském politickém poli, jakého jsem kdy viděl. Právě ministr ruského sportu musel o všem vědět a mít vše pod palcem. A první, co po provalení kauzy udělal? Propustil své asistenty a náměstkyni a řekl, že ony dělaly vše a byly o všem informovány, a on neměl o ničem potuchy. Ano, to je přesně to, co se hodí říci médiím, a jak je nejlepší se zachovat, aby si nepošpinil své jméno. Očekávala se od něj rezignace. Místo toho byl ale znovu zvolen na pozici ministra sportu a přes další desítky lží, které ze svých úst dennodenně vypouští, se snaží budouvat ještě stabilnější pozici na politickém poli. Mám dilema. Smát se, nebo brečet. Chování některých lidí mi připadá občas velmi zaostalé, jako by se někteří ještě dostatečně nevyvinuli z pravěkých dob.
Je tomu pár let zpět, co jsem na Zlaté tretře dělal nezávislý rozhovor s maďarským kladivářem Krisztiánem Parsem. Tehdy byl poměrně čerstvý dopingový nález ruské kladivářky Tatyany Lysenko, olympijské vítězky z Londýna, která na základě pozitivního vzorku byla diskvalifikována a musela vrátit medaili. Když mi Pars odpovídal, byl jsem šokován informací, kterou mi sdělil. "Podívej se, to, co se děje v Rusku, Bělorusku, na Ukrajině a v dalších zemích, není mezi námi sportovci moc velkým tajemstvím. Vem si například, že jsi talentovaný sportovec a máš šanci se probít do reprezentace. Ať už teď nebo za pár let. Ovšem nepocházíš ze super bohaté rodiny, ale z chudé nebo i střední třídy. Nějaký trenér si Tě vytipuje. A potom z Tebe chce mít hvězdu. A s dopingem to je a bylo vždy jednodušší. Ty příjmeš a vláda Ti slíbí, že Tvoji rodinu materiálně i finančně zajistí. Dostane byt ve městě, pár set tisíc rublů do začátku a otec velmi dobře placenou práci dle vzdělání či kvalifikace. Ovšem nedej bože, když odmítneš nebo o tom chceš mluvit." dál mluvit nechtěl. A ani jsem se mu nedivil. To, co mi sdělil, mě šokovalo opravdu hodně. Později jsem však zjistil, co se skrývalo za nedokončenou myšlenkou. Když totiž doping sportovec v Rusku odmítne nebo chce veřejně promluvit, že mu ho někdo nabízel, přichází ten nejtvrdší trest. Členové rodiny mohou "záhadně" zmizet a v nejhorším scénáři se patřičné orgány zbaví i daného sportovce, jenž chtěl se svými soky soupeřit čistě a chtěl upozornit či upozornil na nekalé praktiky ruských funkcionářů. Proč to tak ale je? Jsou to ještě pozůstatky komunistického režimu v Rusku? To, co se dělalo v šedesátých a sedmdesátých letech po celém světě, především právě v Rusku, Německu, USA a částěčně i v ČSSR jakoby v Rusku pokračovalo dodnes. Proč?
Rusové do Pyeongchangu - ANO/NE?
Kolektivní vina - ANO/NE? Vedou se sálodlouhé diskuze o tom, jak by měli být Rusové potrestání. Ano, v Sochi to zašlo až příliš daleko a kromě odebraných medailí musí přijít i další tvrdý trest. Ovšem trest pro koho? Pro sportovce nebo papaláše? V mnohých případech ruští atleti nemají na výběr a zakázanou látku příjmout musí. A to i za cenu, že v budoucnu z toho bude obří ostuda. Rusko již o řadu medailí ze Sochi přišlo a další vlna se dá očekávat v příštích dnech či týdnech. Jak ale zemi potrestat, aby si vzala ponaučení a s podobnými praktikami přestala? Jedna věc je docela smutná. Rusové totiž nikdy nepřiznají vinu či chybu. Alespoň to tak v této dopingové kauze vypadá. Pořád se jenom vymlouvají, staví sami sebe do pozice obětí a popírají, že by v Rusku probíhal organizovaný doping. Šéfové kontinentální hokejové ligy KHL dokonce prohlásili, že pokud Rusko dostane plošný zákaz, nepustí na OH žádné hráče z klubů hrající právě KHL, ať už jsou jakékoliv národnosti. Toto chování jim příliš nepomáhá. Spíše naopak. Mezinárodní organizace nutí jim v tomto případě udělit ještě tvrdší trest, než původně plánují.
Výsledky posledních testů a názory odborníků se poslední dobou přiklání spíše k trestu nejtvrdšímu, kterým je plošný zákaz startu ruských sportovců pod pěti kruhy v Pyeongchangu. V tomto případě je jedna věc jistá. Těm ruským sportovcům, kteří jsou čistí, mezinárodní organizace připomenou, že čistota je správná věc a mají se jí držet. Ovšem za cenu, že i oni budou oběťmi na úkor toho, co vládní frajeři zpackali. Těm, co čistí nejsou, dají organizace najevo, že jejich rozhodnutí o braní nelegálních látek bylo špatné a neustále bude, a že by s tím měli co nejdříve přestat. Funkcionáři v Rusku však dostanou tvrdou ránu. Musí si totiž uvědomit, že celý svět nebude skákat tak, jak oni pískají. Že funguje systém tak, jak jej nastaví svět a světové organizace a ne pár ruských machýrků v kravatách tvářících se důležitě a připíjejících si nejlepší vodkou při ruském nečistém triumfu na olympijských hrách. Pokud tito pánové nedostanou pořádnou politickou "ťafku", s největší pravděpodobností od někalých praktik neustoupí a budou v nich pokračovat i nadále. Ať to stojí, co to stojí.
Kromě plošného trestu se tu však jeví varianta jakéhosi kompromisu. Ovšem jakého kompromisu. Každý se snaží přemýšlet o tom, za jakých podmínek by ruští sportovci měli na hry pod pět kruhů do Jižní Koreje odjet. Variant je spousta. Uvidíme, zda po některé sáhne MOV, či se přikloní k plošnému zákazu.
Můj názor
Ano, Rusové musí dostat pořádnou ránu, ale i přesto si myslím, že olympijský výbor v čele s panem doktorem Thomasem Bachem po plošném zákazu nesáhne, nicméně vyřkne verdikt, který bude sám o sobě tvrdý. Když tak studuji veškerá mediální prohlášení, zprávy, reporty a rozhovory, myslím si, že verdikt MOV bude zhruba někde v této rovině:
1) Rusové nebudou moci startovat pod svojí vlajkou
2) V případě vítězství ruského sportovce se nebude hrát ruská hymna
3) Ruští sportovci, kteří měli v minulosti jakýkoliv dopingový nález a dostali sebemenší trest, nebudou moci na hrách startovat
4) O plošném zákazu Rusů v jednotlivých sportech opět rozhodnou dané federace
5) Někteří sportovci, kteří se již nominovali, nebudou moci startovat (nesrovnalosti v biologickém pasu, doping a další prohřešky). Na tomto základě proběhne nové rozdělení kvót pro start na OH.
6) Sportovci, kterým nebude umožněn start, nebudou moci být nahrazeni jinými Rusy, jelikož ti další také nesplňují kvalifikační kritéria.
7) Rusko odjede na OH v Pyeongchangu ve velmi omezeném počtu, troufám si říci, že nominace bude osekána o větší procento, než tomu bylo na hrách v Riu.
Jak blízko můj tip je, se dozvíme 5.prosince, případně v následujících týdnech.
