Největší sportovní akce roku, olympijské hry, se nezadržitelně blíží. Která olympiáda byla pro český hokej ta nejlepší? Na kterém turnaji jsme měli nejsilnější mužstvo?
Za pár týdnů startují Zimní olympijské hry v Pyeongchangu a my už známe nominaci národního týmu pro hokejový turnaj. Pojdmě se teď však ohlédnout do minulosti a zodpovědět si dvě otázky. Která olympiáda byla pro český hokej tou nejúspěšnější a na jakém turnaji jsme měli nejsilnější mužstvo?
Olympijské Nagano
Pokud se máme bavit o nejúspěšnějším turnaji pro český hokej, je odpověď velmi jednoduchá. Všichni se asi shodneme na tom, že Nagano v roce 1998, také nazývané "Turnaj století", je to nejlepší a největší, co český hokejový svět zatím potkalo. O Naganu se toho už napsalo spoustu, dovolte mi však zabrousit hlouběji do historie, kterou každý z nás tak dobře zná. Na turnaj jela jedna z nejlepších sestav v naší historii, a co se týče chemie v týmu týče, fungovala snad nejlépe. V brance hvězda NHL Dominik Hašek, kterému kryli záda vycházející gólmanské naděje Roman Čechmánek a Milan Hnilička. V obraně Špaček, Hamrlík nebo Šlégr a útoku vévodili hvězdná jména jako Jaromír Jágr, kapitán Vladimír Růžička nebo Robert Lang z Pittsburgu.
Český tým začal turnaj ve skupině C společně s Finskem, Kazachstánem a favorizovanými Rusy, kteří patřili mezi aspiranty na zlatou medaili. Češi naopak favority nebyli a do finálové čtyřky se s námi spíše nepočítalo. Svou sílu však národní mužstvo ukázalo už v prvním zápase proti Finsku. Výhra 3:0 potvrdila, že tento malý, středoevropský tým, nepřijel na olympiádu jen do počtu. Druhý duel čekal český tým proti Kazachstánu. Zde byla výhra povinností a skóre 8:2, které na konci zápasu svítilo na světelné tabuli, přidalo reprezentantům na pohodě. Český tým tak díky dvěma výhrám čekal přímý zápas o první místo ve skupině právě proti Rusku. Hrál skvěle a po prvních dvou třetinách vedl 1:0. Sborná však začala šlapat a ve třetí třetině obrátila utkání na svou stranu a výhrou 2:1 si udržela první místo ve skupině.
První ostrou prověrku přineslo čtvrtfinále, které naši sehráli proti Američanům. I přes počáteční zaváhání, když prohráli první část 0:1, bojovali svěřenci Ivana Hlinky až do konce, a díky povedené druhé třetině nakonec zvítězili 4:1 a slavili tak postup mezi čtyři nejlepší. Úspěch byl na světě a Češi začli pomýšlet na medaile.
V cestě však stál hokejový gigant a druhý kandidát na zlato. Kanada. Tým pln hvězd NHL. V brance zbožňovaný Patrick Roy a v poli jména jako Scott Stevens, Eric Lindros, Rob Brind'Amour, Joe Nieuwendyk a hlavně hvězda Wayne Gretzky. Češi neměli mít ani nejmenší šanci, opak byl však pravdou. Rozehráli utkání výborně a proti nepříjemným Kanaďanům drželi bezbrankové skóre až do padesáté minuty, kdy Roye propálil Jirka Šlégr. Hokejový národ propukl v euforii. Radost však na krátkou dobu zkazil Linden, který trefou minutu před koncem poslal zápas do prodloužení a následně i do nájezdů.
Dovednostní soutěž však dopadla lépe pro Čechy, kteří soupeře zásluhou Roberta Reichla a bezchybného Dominika Haška porazili a posunuli Českou republiku do bojů o nejcennější kov. Od tohoto okamžiku byl jen krůček k senzaci, která neměla obdoby. V den finále se život v malé zemi ve střední Evropě úplně zastavil. Každý čekal u obrazovky na úvodní buly a náměstí v Praze praskalo ve švech. Česká republika vs. Rusko. Porazit hokejového giganta se zdálo nemožné. A přesto. Svou trefou ve čtyřicátédeváté minutě se Svoboda nesmazatelně zapsal do dějin a Česká republika získala zlato na olympijských hrách.
Nejsilnější sestava? Vedou olympionici z roku 2006
Druhá otázka, kterou jsme si na začátku tohoto vzpomínkového článku položili, je ta, která olympijská sestava byla nejsilnější. Nechci tvrdit, že to byla ta naganská. I když byla nabitá hvězdami, s medailí zde nikdo nepočítal a Čechy dál hnala hlavně soudržnost a parta lidí, která v hokeji nemá obdoby. Jako nejlepší sestavu historie českého hokeje jsem si proto dovolil vybrat tu z roku 2006.
Český tým na olympiádu v Turíně přivezl tým složený (až na dvě výjimky) pouze z hráčů NHL. V brance Milan Hnilička, Dominik Hašek, Tomáš Vokoun a Dušan Salfický. Obraně vévodili František Kabrle, Pavel Kubina, Tomáš Kabrle, Marek Židlický spolu s Jaroslavem Špačkem. V útoku byla ta nejslavnější jména českého hokeje. Petr Čajánek, Patrik Eliáš, Milan Hejduk, Aleš Hemský, Jaromír Jágr a spousty dalších. Na zlato to však nestačilo.
Český tým byl na turnaji ve skupině A jeho výsledky vůbec neodpovídaly sestavě, která do Itálie přicestovala. V prvním utkání proti Německu reprezentanti sice zvítězili, ale jejich nejistý výkon přinesl skóre "pouze" 4:1 a následná prohra se Švýcarskem ukázala, že vše nebude tak růžové, jak se zdálo. Ve skupině A Češi porazili pouze Německo a Itálii a s velkým štěstím postoupili ze čtvrtého místa ve skupině.
Ve čtvrtfinále narazil český tým na Slovensko, které senzačně vyhrálo skupinu B, když porazilo týmy Ruska, USA nebo Švédska. V tomto důležitém zápase se Češi zmátořili a skvěle hrající Slováky porazili 3:1 a vybojovali si tak postup do semifinále. Vše bylo spraveno, vše bylo zapomenuto.
V předposledním utkání čekal výběr trenéra Hadamczika tým Švédska. Ten hrál krásný hokej a hvězdný tým České republiky deklasoval 7:2. Pro naše borce tak zbyl boj o bronz, ve kterém se reprezentanti postavili Rusku. Jeho hráči prohráli s Finy 0:4 a bylo to na jejich výkonu poznat. Laxní tým, který nechodil do soubojů, a zdálo se, že o bronz ani nestojí, prohrál proti Čechům 3:0 a naši tak získali alespoň nějakou náplast po nepovedeném turnaji, na který jsme si jeli pro zlato.
