České plavání v historii olympijských her nikdy nedosáhlo na olympijskou medaili. Na situaci v českém plavání si po olympijských hrách v Riu stěžovala na svém blogu i Barbora Závadová, bronzová medailistka z mistrovství Evropy 2012. Chyby vidí mj. v nedostatku padesátimetrových bazénů, ve špatném plánování přípravy vzhledem k čtyřletému cyklu, v nedostatku závodů s lepšími zahraničními soupeři, v nedostatečné propagaci a s tím souvisejícím nedostatkem peněz. Situace v českém plavání se nelíbila ani Jiřímu Jedličkovi, který se s ní snaží už pět let něco dělat.
Jiří Jedlička obsadil na mistrovstvích Evropy 2007 v Debrecínu a o rok později v Eindhovenu 6. místa na trati 200 m prsa, resp. 100 m prsa. V roce 2007 na obou tratích splnil i kvalifikační limity pro olympijské hry v Pekingu a byl vyhlášen nejlepším českým plavcem. Na olympiádě se mu ale nedařilo. Plavec se semifinálovými ambicemi skončil na obou tratích už v rozplavbě. Přispěly k tomu i tehdejší „rychlé“ plavky, které se k českým plavcům nedostaly. Jedličku tak porazili i soupeři, jež dříve on porážel o třídu.
Po olympiádě si naordinoval osmiměsíční pauzu, hledal novou motivaci a nakonec odjel do Austrálie, kde se chtěl pokusit dostat zpátky na vrchol. Henry Vágner, Čechoaustralan, který závodil v plavání na olympijských hrách v Tokiu v roce 1964, mu nabídl možnost tréninku na Gold Coast, kde se připravovali skvělí australští plavci. Jedlička se dostal do skupiny Glenna Bakera, trenéra čtyř olympijských medailistů a světového rekordmana Brentona Rickarda, a trénoval s nimi. Tehdy si uvědomil, že čeští plavci za současných podmínek těžko mohou konkurovat světovému plavání. Po půlroce tréninku v Austrálii, kdy kvůli náročnosti plavecké přípravy nestíhal chodit do práce a musel si hradit pobyt i studium ze svého, mu vypršela víza. To byl dostatek důvodů k návratu do České republiky.
Po zkušenostech z Austrálie už nechtěl plavat v natolik odlišných podmínkách, chvíli dokonce uvažoval o tom, že od plavání odejde někam daleko. Pak si ale uvědomil, že zejména v Austrálii poznal, jak se plavání správně dělá a že lidé, kteří plavání rozumějí, by od něho utíkat neměli, naopak by se měli snažit pomáhat dalším. Proto založil organizaci Sports Team. Ta poskytuje komplexní služby v oblastech rekreačního, výkonnostního a vrcholového plavání. Kromě plaveckých kurzů a tréninků nabízí poradenskou činnost nebo pořádá sportovní tábory, kde se děti kromě plaveckých tréninků a dalších sportů baví i klasickými táborovými hrami nebo opékají buřty.
Pro bývalého reprezentanta je ale hlavním cílem vychovat plavce, kteří budou Českou republiku reprezentovat na vrcholných evropských a světových akcích. První oddíl ve Skutči zakládal ještě na dálku z Austrálie v roce 2010. Nyní oddíly fungují v osmi městech, mají 868 členů a 47 trenérů. Sám Jedlička netrénuje, ale mezi trenéry najdeme zajímavá jména, například osminásobného účastníka mistrovství Evropy a dvojnásobného účastníka mistrovství světa Martina Baďuru, který pracuje jako šéftrenér v Ostravě.
Pět let, co organizace funguje, je podle jejího zakladatele krátká doba na vychování velkého plavce. Za dalších pět let by však už rád viděl některého z plavců na stupních vítězů při mistrovství republiky dospělých. Talenty vidí např. v ostravské závodní skupině trenéra Dominika Bartoše, který jako první Čech zaplaval v krátkém bazénu 1500 m pod 15 minut.
Jedličkovým snem je však vychovat olympijského medailistu. Věří, že se nejedná o nereálný sen. Podle něj k jeho splnění povedou správní lidé mezi trenéry, funkcionáři a rodiči, peníze, vědomosti a nadšení. Snad se mu toho všeho dostane a za pár let bude při slavnostním vyhlášení u olympijského bazénu vlát česká vlajka.
