Za mořem je univerzitní hokej na denním pořádku. U nás se teprve dostává do povědomí. Motto většiny američanů na adresu univerzitního hokeje: LEVNÉ A KVALITNÍ VZDĚLÁNÍ A HOKEJ NA VYSOKÉ ÚROVNI. Od roku 2000 se toto heslo týká také žen. S větší popularitou a hlavně kvalitou ženského hokeje u nás hraje čím dál tím víc českých hráček v americké NCAA. V probíhající letošní sezóně působi v NCAA 7 českých hokejistek. Mezi nejlepší se řadí určitě Tereza Vanišová hrající za tým University of Maine.
V mužské části univerzit hrají letos čtyři Češi, což je nejvyšší počet Čechů od roku 2004. Dá se tedy posoudit, že jsou ženy v tomhle ohledu lepší, protože letos jde o zatím rekordní účast. Více hráček mají v této univerzitní lize pouze domácí Američanky, Kanaďanky a Švédky, kterých je 8. Skvěle nás reprezentuje trio českých hokejistek Denisa Křížová, Michaela Pejzlová a Tereza Vanišová, které jsou spolu (ještě Švýcarka Stalderová) jedinými Evropankami mezi nejlepší padesátko v bodování. „Poprvé jsem se o univerzitní lize dozvěděla, když jsem ještě hrála za osmnáctku a bylo mi čtrnáct let. Tehdy jsem začala poznávat holky, které už v ní hrály, takže se o tom mluvilo,“ vzpomíná Vanišová.
Právě Vanišová patří mezi ty hokejistky, které se rozhodly vzdělávat za mořem. Vanišová ve snaze dostat se na univerzitu nejprve absolvovala rok v akademii poblíž Toronta. Pro přijetí na prestižní americkou „college“ totiž nestačí jen hrát dobře hokej, nýbrž úspěšně složit dva drahé testy prověřující připravenost na univerzitní studium a úroveň angličtiny. „Test SAT se skládá z porozumění textu, matematiky a slohu a je potřeba z něj mít 920 bodů, což jsem splnila. Druhý je TOEFL, který se musí udělat aspoň na 79 bodů, a to mi bohužel těsně uteklo,“ zavzpomínala.
Ani tento drobný neúspěch ji vadit nemusel. Univerzita o ní totiž hodně stála, že ji i přes tento neúspěch přijala. Stejně ale pořád musela bojovat, protože takových hráček tam bylo více. Musela totiž dobře napsat anglický test na škole, který zvládla. Jiné je to u týmů takzvané Ivy league, kam patří Harvard, Princeton nebo Yale. Tam je nutné mít snad 1600 bodů z SAT. U menších univerzit je to ale spíš tak, že pokud vás opravdu chtějí hokejově, vyjdou vám vstříc,“ vysvětluje Tereza Vanišová, jejíž starší bratr Marek působí v druholigovém Táboře.
V Maine má českou kamarádku a hokejistu Vendulu Přibylovou. Spolu tak bydlí v městečku Orono. Městská doprava tu neexistuje, takže když člověk nemá auto, nehne se. U baráků běžně stojí čtyři auta,“ přibližuje situaci v nejbezpečnějším státu USA. „Je nám už 20 let, takže jsme jako starší dostaly byt. Jsem na pokoji s Vendy a bydlí tu ještě další dvě holky, které chodí k nám na školu – jedna fotbalistka a jedna basketbalistka,“ říká bývalá hráčka Strakonic, Písku či Příbrami.
Obě české opory jsou na Univerzitě teprve rok a škola se jim to snažila opravdu zjednodušit. „Hlavně ze začátku opravdu hodně. Měly jsme mentoring, kde nám jedna starší spoluhráčka radila, jak si organizovat hodiny, testy a podobně. V Česku je normální, že si tohle každý dělá sám, ale oni to považují za důležitou věc. Nebo když někomu nejde konkrétní předmět, dostane člověka, který ho doučuje. Zkrátka pokud někoho chtějí v týmu, maximálně mu pomáhají, aby se tu udržel,“ vysvětluje systém fungování na University of Maine.
„Já jsem pořád v režimu ‚undecided‘. Je to proto, že na začátku se mi báli dát těžké předměty v angličtině, a navíc jsem ve škole hodně chyběla kvůli reprezentaci. Jinak jsem dávno rozhodnutá, že chci studovat fyzioterapii. Budu ji mít od příštího roku a pak mám tři roky na to, abych splnila všechny kredity,“ vysvětluje o kreditech, které platí i u nás v Česku.
Co je však hodně rozdílné, to jsou studijní materiály a učební postupy. „Nemáme klasické učebnice, všechno je online. Kupují se přístupové kódy na každou učebnici a za tři kódy jsem dala v přepočtu 10 000 korun! To si musíme platit v podstatě samy, protože stipendium na učebnice je 50 dolarů. Dá se sehnat i klasická knížka, ale ta je ještě dražší a nikdo si ji od vás už nekoupí,“ říká česká studentka. „Styl výuky je trochu jiný než v Česku. Neučíme se tolik věci zpaměti, ale spíš prakticky. Nějaké předměty máme online. Učit se musíme samozřejmě taky, ale baví mě to víc,“ nabízí svůj pohled absolventka strakonického gymnázia.
První gól Vanišové v Univerzitní lize.
„Myslela jsem si, že se budou zákroky tělem víc pouštět, ale je to úplně naopak. Přijde mi, že se píská každý dotek, a dokonce bych řekla, že některé hokejistky rády simulují. Na to jsem nebyla zvyklá,“ překvapilo blonďatou útočnici. „Osobně mi chybí hraní proti klukům. Může to znít divně, ale bavil mě ten adrenalin, když jsem si musela dávat pozor, aby mě někdo nesejmul. Zároveň jsem sama ráda šla do těla,“ přiznává Vanišová. Ta také patřila mezi nejvíce nejvylučovanější hráčky v lize.
Hokej se ji ale hodně líbí. „Líbí se mi, že mezi týmy nejsou moc velké rozdíly a každý může porazit každého. Holky tady jsou víc agresivní. V tréninku vůbec neberou ohledy na to, že proti nim stojí kamarádka. U nás se v tomhle hodně šetříme. Náš hlavní trenér a jeho asistentka jsou manželé a mají dvě malé děti. Je vtipné si představit, že jsou pořád spolu a baví se o hokeji,“ usmála se.
„Máme fyzioterapeuta, k dispozici posilovnu, vířivku, bazén. Patříme k chudším klubům, ale hokejky a všechnu důležitou část výstroje dostáváme,“ řekla Vanišová, která si libuje komfort. „Byly jsme třeba bruslit s dětmi. Často navštěvujeme postižené v místním domově, kteří jsou zároveň naši největší fanoušci. Nedávno jsme hrály v růžových dresech charitativní utkání proti rakovině prsu.“
„Že by nás zastavovali fanoušci a chtěli podpis? Nic takového. Na kluky je vyprodaný stadion, což je kolem 5000 lidí. Na nás jich ale chodí maximálně 50, čekala jsem to lepší,“ posteskne si, „ale je to pro nás mladé nejlepší liga, jakou můžeme hrát,“ dodává Vanišová. Dlouholetá reprezentantka toho během sezony hodně nalétá kvůli reprezentačním akcím a i k tomu přidává zajímavý postřeh. „Jako velký rozdíl mi přijde velikost hřiště. V Americe se míň bruslí a hraje se víc fyzicky. Na repre to je na širším ledě vždy úplně jiný hokej. Řekla bych, že přecházet z malého hřiště na velké je obrovský rozdíl.“
Poslední vítězové I. divize NCAA – muži
2016 – North Dakota Fighting Hawks
2015 – Providence Friars
2014 – Union Dutchmen
2013 – Yale Bulldogs
2012 – Boston College Eagles
Poslední vítězové I. divize NCAA – ženy
2016 – Minnesota Golden Gophers
2015 – Minnesota Golden Gophers
2014 – Clarkson Golden Knights
2013 – Minnesota Golden Gophers
2012 – Minnesota Golden Gophers
Češi v letošní sezoně NCAA (4)
Lukáš Buchta (University of Nebraska-Omaha)
Dominik Florián (American Int'l College)
Patrik Demel (American Int'l College)
Richard Zehnal (Western Michigan University)
Češky v letošní sezoně NCAA (7)
Denisa Křížová (Northeastern University)
Tereza Vanišová (University of Maine)
Vendula Přibylová (University of Maine)
Michaela Pejzlová (Clarkson University)
Kateřina Mrázová (University of Minnesota-Duluth)
Aneta Lédlová (Robert Morris University)
Samantha Kolowratová (University od Vermont)
