Česká plážová volejbalistka Markéta Sluková se pečlivě připravuje na svůj druhý start pod pěti kruhy. Zatímco před čtyřmi lety hrála po boku Kristýna Kolocové, se kterou byly krůček od bojů o medaile a nakonec obsadily páté místo, do Ria se probojovala po boku Barbory Hermannové. Sice spole nehrají ani celý jeden rok, ale dokázaly předvést neskutečně velký kus práce a probojovat se do olympijského Ria. I když na poslední chvíli.
1.Rio bude vaší druhou olympiádou jak se cítíte? Vidíte nějaký rozdíl mezi Londýnem a Riem?
Cítím se dobře. Jsem moc ráda, že jsme s Barčou na poslední chvíli tu kvalifikaci zvládly. Uplynulý rok byl pro nás v mnoha směrech hodně náročný, takže vnímám naší účast tady v Riu jako příjemný bonus. Těch rozdílů mezi Londýnem a Riem je spousta. Jiný kontinent, jiná kultura, jiné týmy i jiné herní podmínky. Tady hrajeme na pláži, v Londýně to bylo v centru města. Navíc jsem teď o čtyři roky starší a snad i trochu zkušenější.
2. Pro vaši parťačku Barču Hermannovou to bude první start na olympiádě, řekla byste, že je nervóznější?
Nervóznější nevím, ale spíš taková vyjukanější. Vše je pro ni úplně nové a musí to vstřebat. Já to přeci jen už jednou zažila, takže jsem trochu věděla, do čeho jdu, ale i tak je to obrovská akce, která vás svou velkolepostí úplně pohltí. Na to se těžce připravuje.
3.Účast v Riu jste získaly na poslední možnou chvíli. Jaké byly vaše dojmy po dobu olympijské kvalifikace a následném získání letenek?
Měla jsem pocit, jak kdyby se nás ta olympijská kvalifikace jako týmu tolik netýkala. Minimálně ne ta téměř dvouletá přes žebříček, která se uzavírala v půlce června. Když jsme se daly v srpnu 2015 dohromady, věděly jsme poměrně brzy, že naše jediná šance se do Ria dostat spočívá v Kontinentálním poháru, resp. pak v tom posledním světovém finále. Dojmy z těchto dvou turnajů byly všelijaké. Nervozita a pak veliká úleva a rozčarování, že se nám to vlastně podařilo.
4. V Londýně před čtyřmi lety jste získala se svou bývalou parťačkou Kristýnou Kolocovou páté místo. Věříte, že se vám to podaří ještě vylepšit?
Věřit je vždycky potřeba. Je ale také potřeba si uvědomit, že o té doby uplynuly čtyři roky, beachvolejbal se jako sport hrozně rychle vyvíjí a my tu budeme z Barčou hrát ani ne po roce společné spolupráce. Jsou tu vlastně jen dva týmy ve stejném složení jako v Londýně, Španělky a Rusky. Zbytek jsou buď nováčci a nebo hráčky s jinými spoluhráčkami. Bude to úplně nový turnaj a také okolnosti, za jakých jsme se sem dostaly a i naše pozice jsou výrazně odlišné, než byly v Londýně.
Nechci nám tedy klást laťku takhle zbytečně vysokou. Budeme chtít hrát to co umíme a kam nás to dostane, to se uvidí.
5. Horkým tématem je i virus zika a kriminalita. Nemáte z toho strach?
Nenazvala bych to úplně strachem, ale příjemné to určitě není. V Brazílii jsme již několikrát byly, naposledy v únoru a to už byl virus zika velkým tématem. Jsme vybavené repelenty a chráníme se alespoň takto. Více variant na výběr nebylo. Buď do Ria odletíme i za cenu rizika a nebo se olympiády vzdáme.
6. Jak se Vám líbí v olympijské vesnici? Ostatní výpravy si stěžují na různé nedostatky. Nacházíte i Vy nějaké?
Ubytování ve vesnici není nic luxusního, ale bydlet se tam dá. Brazilci vše dodělávají trochu tzv. za pochodu, den ode dne je to ale lepší. Náš český dům žádný veliký problém neměl a nebo ho před naším příletem stihli členové české výpravy zlikvidovat.
7. Máte v plánu navštívit nějaké sporty či konkrétní sportovce?
Ano, chtěly bychom se určitě ne nějaké jiné sporty zajít podívat. Například na basketbal či gymnastiku. Ta by mě moc zajímala. Uvidíme ale, jak nám to náš časový harmonogram dovolí.
Otázka na závěr: Koho ze sportovců a sportovkyň z celého světa byste chtěla potkat, případně dostat autogram?
Od Rogera Federera, Sereny Williams a Usaina Bolta.
