„Nervózní, netrpělivá a krásná,“ popsal Marc Márquez svoji závodní motorku Honda v rozhovoru pro magazín Cycle World, který se uskutečnil před Velkou cenou Velké Británie. Prozradil také, jak to má s důvěrou k lidem kolem sebe, co obdivuje na svých soupeřích a jaká jsou největší úskalí života mistra světa.
Když Marc Márquez vstoupil do Moto GP, byla Honda jedním z nejstabilnějších strojů v paddocku. To se v posledních dvou sezónách změnilo. „Troufám si říct, že v letech 2013 a 2014 byla naše motorka tou nejlepší na startovním roštu. Zatímco my jsme práci na jejím vývoji zastavili, ostatní firmy pokračovaly. Momentálně tak jezdím na stroji, který má své pozitivní i negativní stránky,“ je si vědom úřadující mistr světa.
Potíže dělají továrnímu motocyklu především výjezdy ze zatáček, při kterých je velmi neklidný. Španělovi se ale jeho „miláčka“, jak Hondu nazývá, téměř vždy podaří zkrotit. „Přirovnal bych ji k býkovi v rodeu,“ říká muž, jehož příznivci silničních motocyklů často titulují slovy „king of saves“, v překladu tedy „král záchran“. Během tréninků se totiž vzhledem ke svému jezdeckému stylu častokrát dostává do situací, které doslova porušují gravitační zákon. „Pokud bych měl vše pod kontrolou, bylo by pro mě těžší zjistit, co všechno si s motorkou na dané trati mohu dovolit. A to by bylo především v závodech hodně riskantní.“
Za svou nejsilnější stránku však čtyřiadvacetiletý jezdec považuje svou připravenost kdykoliv improvizovat. „Vždycky vidím sklenici napůl plnou. Pokud se vyskytne nějaký problém, snažím se jej vyřešit a otočit jej ve svůj prospěch. Nebo se o to alespoň snažím. Jako například v letošním závodě v Brně, při kterém jsem se před startem rozhodl pro měkkou zadní pneumatiku. Ta mě nakonec donutila zajet do boxů dříve než ostatní a já nakonec vyhrál.“
Neskrývá ale ani obdiv ke schopnostem svých soupeřů. „Na Valentinovi obdivuji jeho nadšení ze závodění, na Jorgem zase jeho přesnost. Dokáže odjet ve stejné stopě třeba deset kol po sobě, to mně se kvůli mému improvizování nikdy nepovede. A co se týče Mavricka – pokud má vše pod kontrolou, je opravdu rychlý a silný.“
Se vstupem do královské kubatury se pro Marca Márqueze hodně věcí změnilo, jeho kolegové ale zůstali stejní. Právě neměnnost jeho týmu je pro něj při podpisu nové smlouvy vždy prioritou. „S těmi lidmi pracuji už od Moto 2. S mým vstupem do Moto GP se k nám přidali ještě dva Italové a japonský tým Hondy. Jsou to moji přátelé, lidé, kterým věřím. Náš vztah je založen nejen na dobrém pocitu z toho, že přijedete na okruh a budete pracovat se svými kamarády, ale také na důvěře."
A právě ta hraje klíčovou roli i v jeho vztazích. „Momentálně nemám přítelkyni. Je pro mě těžké věřit lidem, které znám jen chvíli. Když s někým chodím, často se sám sebe ptám: ‚Je se mnou, protože mě má ráda, nebo protože závodím v Moto GP?' Vždycky mám nějaké pochybnosti, láska je ale někdy slepá. V současné době se ale chci co nejvíce soustředit na svoji práci. V této fázi mého života jsem svobodný. Určitě ale přijde čas, kdy se zamiluju, ožením a kdo ví, třeba budu mít dokonce i děti,“ přeje si rodák z Cervery.
Z dvoutisícového městečka se před třemi lety hodlal přestěhovat do Andorry, nakonec však zůstal bydlet u svých nejbližších. „Od té doby se změnilo pouze to, že máme s bratrem každý svůj vlastní pokoj. V Cerveře se cítím dobře, jsem tam pro všechny úplně obyčejným klukem. Nerad žiji sám, i proto bydlím stále u rodičů,“ přiznává Marc Márquez, který se stejně jako mnoho jeho vrstevníků nevyhne domácím pracím, jako je stlaní si postele či umývání nádobí. Zároveň ale ví, že s matkou Roser a otcem Juliem nemůže bydlet nadosmrti. „Až se někdy přestěhuji do vlastního domu, bude se určitě nacházet v mém rodném městě.“
