Když se člověk půjde projít po jakémkoliv nábřeží v jakoukoliv hodinu, tak má velkou šanci narazit na spousty lidí, kteří běhají. Běh je masový sport, kterému se věnují spousty lidí a zároveň je spousty závodů, kterých se běžci můžou zúčastnit. O to těžší je pravidelně vyhrávat. A mezi takovéto „vítěze“ patří Jana Zímová, která závodí hlavně na Kladensku a Rakovníku. A tak jsme se jí šli zeptat na její recept úspěchu
1) Jak jsi se dostala vůbec k běhání?
Již jako dítě jsem nebyla líná. Venku jsem pořád někde pobíhala a ve škole byl tělocvik mým oblíbeným předmětem. Byla jsem školou posílaná na různé sportovní soutěže. V deváté třídě jsem musela začít běhat víc, protože mě čekaly přijímací zkoušky na vojenskou školu. Na ní jsem se nedostala, ale běhání mě začalo bavit. Na střední škole jsem byla členkou AC Kablo Kladno (nynější AC Tepo Kladno). Snažila jsem se specializovat na 800m trať, ale s odstupem času vidím, že to nebyla nejšťastnější volba. Trať mi neseděla. Nicméně jsem se hýbala a získala jsem atletické základy, což se mi později hodilo. Koncem čtvrtého ročníku jsem musela ze zdravotních důvodů přestat sportovat na půl roku a tím jsem své působení v klubu ukončila. Nastoupila jsem do práce, stala jsem se mámou a neběhala jsem. Začala jsem opět naplno před třemi lety.
2) Dva roky po sobě jsi vyhrála Pohár běžců Kladenska a Rakovnicka a i letos máš našlápnuto k tomu, abys ho vyhrála, to jsou soupeři tak špatní nebo jsi tak dobrá?
Máš pravdu, teď se mi daří, ale to nemusí trvat dlouho. Může přijít zranění, nějaká krize. O holkách si rozhodně nemyslím, že by byly špatné běžkyně. Vždycky je důležité, že tě to baví a že se zvedneš a jdeš se sebou něco dělat, už to je výhra. Žen běhá celkově mnohem méně než mužů a ty velmi dobré holky zase spíše půjdou na nějaký prestižnější závod, než na náš klubový (Maratón klub Kladno).
3) Máš tři děti a i přesto vyhráváš jeden závod za druhým na Rakovnicku a Kladensku, jak stíháš trénovat a zároveň se starat o děti?
Mám skvělou rodinu, bez níž by to prostě nešlo. V zimě je to hektičtější než v létě tím, že je brzy tma. Než přijedu z práce s dětmi ze školky, jsou čtyři hodiny a než se vypravím, je půl páté. V zimě běhám s čelovkou. Rok od roku se bojím méně, dá se na to zvyknout. V létě můžu vyběhnout klidně v osm večer a je vidět. V podstatě si na chvíli uteču od dětí, ale vrátím se klidná a spokojená.
4) Nestává se Ti, že Ti tvé okolí Tvoje úspěchy nějakým způsobem zazlívá ?
Nikdo mi nezazlívá, spíš by se dalo říct, že občas závidí. Jednou se ke mně doneslo, že to přeháním a zviditelňuji se na sociální síti. Je mi jedno, co si o mně kdo myslí. Každý se prezentujeme jinak, jinde a každý umí něco jiného. Mně jde běhání, baví mě to a chci se tím pochlubit.
5) Máš nějaký svůj běžecký vzor?
Obdivuji hned tři. Evu Vrabcovou - Nývltovou, Petru Kamínkovou a Ivanu Sekyrovou. Patří mezi naše nejlepší vytrvalostní běžkyně, jsou úžasné. Petře s Ivanou je navíc přes 40 let a běhají skvělé časy, což je naprosto parádní. Třeba mě také ještě nejlepší běžecké roky čekají.
6) A když zrovna neběháš, jak trávíš svůj volný čas?
Pokud neběhám, tak jsem ráda, když dodělám všechno doma a zbyde mi čas na rodinu, nebo sejít se s přáteli. Občas si přečtu nějakou knížku. Nudit se rozhodně neumím.
7) Víš o někom, koho jsi svým běháním inspirovala k tomu, aby začal běhat také?
Já doufám. Několik kamarádek se mě ptalo jak začít. Některé běhají dál a jestli jsem k tomu jen trošku přispěla, tak mě to moc těší. Ale všechny u běhu nezůstaly. Občas mi někdo napíše ohledně vybavení. Já sama se ještě učím a poslouchám trenéra, takže radím s opatrností. Hlavně chci, abych byla největší motivací (nejenom) svým dětem. Třeba starší syn se mnou občas na závody chodí a baví ho to. Pak vím o jedné holčičce, kterou běhání chytlo natolik, že se přihlásila na atletiku. Běhat může téměř každý, většinou je to jen o vůli.
8) Máš nějaký cíl v běhání, kterého chceš dosáhnout?
Hlavním cílem je se stále zlepšovat a být rychlejší než jsem teď, což se zatím daří. Uvidíme, kam se můžu až zlepšovat. Čeká mě spoustu pěkných a dobře obsazených závodů, tak uvidím, jak se mi podaří se prosadit.
9) Nemáš chuť přejít na atletický ovál a třeba se jednou zúčastnit olympiády?
Jednou týdně s trenérem Tomášem Řenčem na dráhu chodím, ale častější tréninky na ovále by byly časově náročné, takže to nezvažuji. Pro mě je pohodlné vyběhnout z domova a tam mít i svůj cíl. Na olympiádu se možná nikdy nedostanu ani jako divák, natož jako sportovec.
