1) Že kdysi tak výborného skokana, jakým byl (a v trénincích zřejmě pořád je) Michal Březina, sráží psychika. Axely v rozbruslení byly bez chyby, v tréninku se mu dařilo, ale při závodě přišly dva pády, další problémy při skocích, takže nakonec se mu nejvíce povedl skok, který považuje za svůj nejslabší – trojitý rittberger. Tlak na psychiku byl před domácím publikem obrovský, na mistrovství světa v Helsinkách se už snad bude dařit více. Až tento závod bude opravdu důležitý – budou se zde rozdávat vstupenky do olympijské soutěže.
2) Že publikum svého krasobruslaře podrží, i když se mu nedaří. Lidé tleskají, křičí: „Nevadí!“ A Březina této podpory váží. Po nepovedené jízdě se cestou z ledu ještě otočil, poklekl a vzdal tak holt fanouškům.
Michal Březina na ME v Ostravě
3) Že publikum podporuje i ostatní krasobruslaře. Tleskání do rytmu si užívali i závodníci ve slabších skupinách.
4) Že když se mistr krasobruslař utne, propadne se výsledkovou listinou. Ale že když se utne velmistr krasobruslař (Fernandez), pořád je to jízda, na kterou diváci i přes pád a další zaváhání jen tak nezapomenou a která o třídu převyšuje jízdy ostatních soupeřů. Na titul světového šampiona by sice asi nestačila, ale v Evropě nemá konkurenci. A to přitom osobní rekord stříbrného Rusa Kovtuna 266, 80 bodů nebo bodový součet jeho bronzového krajana Kolyady 250,18 nejsou úplně nízká čísla. Pro srovnání - osobní rekord Michala Březiny 243,52 by v této konkurenci stačil pouze na čtvrté místo.
5) Že Ondrej Nepela není jediným krasobruslařem v poválečné éře, který získal pět titulů evropského šampiona. Španělský fenomén Javier Fernandez se na slovenskou legendu vítězstvím v Ostravě dotáhl.
6) Že mladý Jiří Bělohradský se s bouřlivou atmosférou dokáže vyrovnat a že i po sezoně plné zdravotních problémů, zvládne zajet téměř bezchybnou jízdu (i když s jedním lehce zbytečným pádem). A pozitivní je i to, že je odhodlaný se rychle naučit trojitého axela i čtverný skok. Toho axela prý do měsíce.
