Už jen necelý měsíc zbývá do začátku her v Pyeongchangu. Víte však, kdo a jaké olympijské medaile získal na zimních hrách ještě za dob Československa? Bylo jich celkem dvacet osm.
První medaile již před 90 lety
Úplně první cenný kov československých sportovců se datuje do roku 1928, tedy před 90 lety. Ve švýcarském Svatém Mořici vybojoval bronz Rudolf Burkert ve skoku na lyžích, sportu, který se v letošní sezóně utápí v krizi.
Od doby Burkerta měli Čechoslováci pauzu 20 let, kdy čekali na zisk cenného kovu. Na stejném místě, tedy ve slavném švýcarském středisku Svatý Mořic, vybojoval tým hokejistů stříbrné medaile, když mužstvo okolo gólmana Bohumila Modrého nestačilo pouze na suverénní Kanadu.
Od roku 1960 pravidelný přiděl cenných kovů
Od 12 let později ve Squaw Valley začaly medailové hody českého krasobruslení. Rodák z Budapeště a obrovský talent Karol Divín vybojoval ve Spojených státech opět jediný kov pro Československo, a sice ve stříbrném odlesku. Od čtyři roky později v Innsbrucku opět zaříli hokejisté. Tým složený z hráčů jako Dzurilla, Golonka, Nadrchal či Bubník vybojoval bronzové medaile. Opět se jednalo o jediný cenný kov pro naši malou zemičku.
Raškova éra
Jednomedailové příděly se výrazně změnily v roce 1968 v tehdy méně známém francouzském středisku Grenoble. Za Československo tam tehdy vůbec první zlatou olympijskou medaili vybojoval Jiří Raška. Po titulu na středním můstku přidal ještě stříbro na můstku velkém. Vedle stříbra Rašky se vyjímalo ještě jedno, když hokejový tým s exceletní brankařskou dvojicí Dzurilla-Nadrchal opět dosáhl na cenný kov. Bronz přidala velmi talentovaná krasobruslařka Hana Mašková, která nedlouho po svém životním úspěchu zahynula při autonehodě.
Druhý olympijský titul a české krasobruslení na výsluní
Dříve Karol Divín, nyní Ondrej Nepela. Oba dva pocházející ze Slovenska. Nepela, rodák z Bratislavy, nedal v olympijském klání pod pěti kruhy v roce 1972 v Sapporu nikomu šanci a získal pro Československo historicky druhý olympijský titul. Vedle něj se vyjímala i první medaile pro československé běžecké lyžování, kterou vybojovala Helena Šikolová v závodě na 5 kilometrů. Již třetí medaili v řadě z olympijských her bral československý hokejový tým. A u medaile byl již potřetí v kariéře exceletní brankář Vladimír Dzurilla, kterému v Sapporu tentokrát sekundoval Jiří Holeček. Na těchto hrách se navíc podílel na zisku bronzu také pozdější trenér olympijských vítězů z Nagana, Ivan Hlinka.
Od Innsbrucku k Innsbrucku
Je to až neuvěřitelné, ale v tehdejší době byl československý hokej vedle toho zámořského jedním z nejlepších na světě. I když naši hráči nikdy na olympijský titul nedosáhli, v roce 1976 přidali další stříbrnou medaili a prodloužili medailovou sérii na 4 hry v řadě. Tahouni týmu Ivan Hlinka a Vladimír Martinec měli za zády další legendární brankářskou dvojici Holeček-Králík.
Jedna z chudších olympiád přišla v roce 1980 v americkém Lake Placid. Rok plný politického pozdvižení nakonec přinesl do československých řad jedinou bronzovou medaili zásluhou Květy Jeriové.
Největší československá nadílka historie
Šest medailí, ovšem bez té nejcennější, ovšem s velkým přídělem běžeckého lyžování. To byly hry 14. olympiády v Sarajevu. Největších úspěchů dosáhla Květa Jeriová, jenž dopomohla československé ženské štafetě ve složení Švubová, Paulů, Svobodová, Jeriová k historické stříbrné medaili a následně sama získala bronz na pětikilometrové trati.
Po lakeplacidské pauze se na medailové příčky vrátili hokejisté. Početnější družstvo oproti předešlým rokům čítalo hvězdy jako Rusnák, Králík, Šindel, Richter a nebyl opomenut ani benjamínek tehdejší skvadry Vladimír Růžička, jenž o 14 let později dotáhl v Naganu jako kapitán český hokejový tým k titulu.
Bronzy se to v Sarajevu doslova hemžilo. Po tom od Květy Jeriové přidal stejný odlesk také skokan na lyžích Pavel Ploc. Jednalo o skokanskou medaili po dlouhých 56 letech. Na historický bronz v alpském lyžování, na který navázala až ve Vancouveru Šárka Strachová (tehdy ještě Záhrobská), dosáhla Olga Charvátová. Maminka současné české sjezdařky Kláry Křižové skončila třetí ve sjezdu. A o tom, že české krasobruslení stále patřilo mezi světovou extratřídu, svědčila i medaile stejného odlesku Jozefa Sabovčíka.
Skokanská éra soulského můstku
Lepší než tato generace byl pouze Jiří Raška. Úžasné představení českých mužů na středním můstku vyústilo ve stříbro Pavla Ploce a bronz Jiřího Malce. Úspěch podtrhl ještě pátým místem Jiří Parma. Ploc útočil na medaili i na velkém můstku. Nakonec však skončil pátý. A zmíněná trojice doplněna o Ladislava Dluhoše nebyla daleko od medaile ani v týmovém klání. Nakonec zaostala o necelých deset bodů za bronzovým týmem Norska.
Ovšem týmové soutěže se bez medaile přeci jen neloučily. Výborného úspěchu dosáhla mužská štafeta běžců na lyžích ve složení Nyč, Korunka, Benc, Švanda. Na jejich úspěch navázalo mužstvo okolo Lukáše Bauera od 22 let později v kanadském Vancouveru.
Poslední hry před rozdělením přinesly tři bronzy
A znovu u toho bylo české krasobruslení, konkrétně Petr Barna v soutěži mužů. Další dvě medaile přibyly od československých družstev. Hokejový tým s Petrem Břízou v brance a dalšími hvězdami jako Robert Lang, Richard Šmehlík nebo Jiří Šlegr dosáhl na bronzové medaile.
Po nepopulárním čtvrtém místě v Sarajevu se na pódium konečně dostali i skokané na lyžích. Obměněný tým ve složení Goder, Jež, Parma a Sakala získal taktéž bronzové medaile.
Doba České republiky
Je to až neuvěřitelné, jak zimní sporty se staly s Česku populární. Za dob Československa, čili za dobu 68 let, jsme získali na zimních hrách celkem 28 cenných kovů, z toho dva zlaté. Ovšem od roku 1994 až do nynější doby máme na kontě již počet dvaadvaceti, z čehož bylo sedm titulů. A pokud budou hry v Pyeongchangu alespoň podobně úspěšné, jako ty v Sochi, můžeme se těšit na pokoření počtu medailí za Československa, či dokonce na překročení hranici třiceti zářivých odlesků.
