Tomáš je ukázkovým příkladem toho, jak by měl vypadat vzorný student a zapálený atlet na americké univerzitě. Byť jeho výkony na dráze nedosahovaly úrovně, díky které by dostal od školy přímé sportovní stipendium, nevzdal se, trénuje a závodí s týmem a dá se říct, že o to více si pobyt na v Jižní Dakotě užívá. Na cestě do USA neměl rozhodně na růžích ustláno, naopak si svůj sen musel tvrdě vydobýt. Nejprve se za oceán vydal v maturitním ročníku a to na střední školu ve Vermontu a „země svobody“ mu natolik učarovala, že se rozhodl pokračovat ve studiu na vysoké škole. Ba co víc, již během prvního ročníku se stal i prezidentem Mezinárodního klubu studentů.
Tomáše jste mohli vídat zejména o letních prázdninách na pražské Dukle, kde atleticky vyrostl a kterou stále hrdě reprezentuje. Nyní se však zdá, že jeho atletická dráha pomalu přechází do té kariérní. Aktuálně Tomáš pobývá v San Franciscu, kde se mu naskytla možnost stáže v jeho další vysněné metě – ve finančním sektoru.
Tomáši, proč sis vybral atletiku?
Jako malý jsem hrál tenis, ale v 7. třídě jsem se zúčastnil atletických závodů základních škol, kde jsem zjistil, že v atletice mohu mít větší potenciál, než v tenise. Několik let jsem kombinoval oba sporty, ale když jsem získal bronz na MČR žáků na 800 metrů, tak jsem se začal naplno věnovat atletice.
Na jakou disciplínu se zaměřuješ?
Původně jsem jako žák začínal na 300 a 800 metrech. Po přestupu na Duklu jsem se jako dorostenec začal věnovat čtyřstovce. V průběhu mého pobytu v USA jsem přesedlal na 400 metrů překážek, což je nyní moje hlavní trať. V hale tato možnost ale není, takže často běhám 60 překážek, 400 a občas i 600 metrů. Samozřejmostí je štafeta 4x400.
Máš atletický vzor?
Na vzory jsem nikdy moc nebyl, ale kdybych mermomocí měl říct jméno, tak by to byl Felix Sanchez.
Dokážeš říct, který trenér Tě nejvíce vytáhl?
Strašně těžko se to hodnotí, protože každý trenér mi dal něco. Zbyněk Zahrádka (SK Aritma Praha) mě naučil základy atletiky a pod ním sem získal již zmíněný bronz z MČR. Od Jiřího Kmínka (Dukla Praha) jsem se naučil, jak trénuje česká atletická špička a spoustu poznatků používám dodnes. Lucky Huber (University of South Dakota) mě na 400 překážek dostal na úroveň, díky které jsem skončil 9. na MČR mužů 2016, což jsem bral jako úspěch.
Co je Tvým atletickým snem nebo cílem?
Samozřejmě mým snem bylo vždy dostat se na Olympiádu, ale s přibývajícím věkem moje sny začaly býti více realistické. Momentálně mám dva cíle, a to reprezentovat ČR na mezinárodní akci a zaběhnout rekord mé univerzity na 400 překážek.
Proč si se vydal za studiem právě do USA?
Původně jsem se vydal na rok do USA jako student střední školy, abych se naučil anglický jazyk. Po roce jsem si ale uvědomil jak velké má USA možnosti a vzhledem k tomu, že domů se mohu vrátit, až budu starší, chtěl jsem a stále chci zažít nějaké dobrodružství.
Jak se dá v USA skloubit studium s tréninkem?
Opravdu jednoduše, protože pokud si student neudrží určitý známkový průměr, NCAA mu neumožní trénovat a závodit. Díky tomu je škola vždy na prvním místě. Na druhou stranu jediný rozdíl vidím v tom, že v USA studenti nejezdí na soustředění. Takže pokud někdo, kdo nejezdí na dlouhá soustředění, není schopen skloubit trénink a studium VŠ, ani USA by ho nezachránilo.
Kdyby měla srovnat zázemí mezi ČR a USA. Co je kde lepší či horší a proč?
Řekl bych, že zázemí v USA má dvě stránky. Jedna stránka je fakt, že univerzity mají skvělý rozpočet a kupříkladu moje univerzita právě postavila krásnou novou posilovnu a nový atletický stadion. Samozřejmostí je, že dostáváme značkové oblečení včetně treter, což bych v ČR neměl. Na druhou stranu, trenéři jsou placení, a aby se to škole vyplatilo, tak musí trénovat odpovídající počet atletů. Z toho vyplývá, že každý trenér má na starosti přes dvacet svěřenců.
Jaký obor studuješ a na jaké univerzitě?
Účetnictví s vedlejším zaměřením na Finance a Matematiku na University of South Dakota.
Co přesně bys chtěl dělat, až dostuduješ?
Rád bych se několik let pohyboval v investičním bankovnictví v New Yorku, San Franciscu, nebo Londýně. Pokud by se mi nepovedlo dostat nabídku v investičním bankovnictví, tak bych vzal zavděk prací auditora ve zmíněných městech.
Jak vypadá Tvoje tréninková skupina? Máš v ní hodně cizinců? Trénuješ s někým, koho zná atletická veřejnost?
Jak jsem již popsal, trenér má hodně svěřenců v různých skupinách a já jsem postupem času přišel na to, že žádná skupina mi nevyhovuje na 100% (čtvrtkaři nemají dostatek objemu, půlkaři zase nemají dostatek posilovny a překážkáři se specializují na překážky a málokdy dělají tréninky na 400m). Proto využívám svůj nejlepší úsudek a přeskakuji mezi skupinami a vybírám si tréninky, které mi nejvíce sedí.
Nicméně v týmu máme momentálně pět Jamajčanů, Kanaďanku a mě. Příští rok by měl také přijít německý vícebojař. Co se týče slavných osobností, tak jeden z našich trenérů je bývalý tyčkař Derek Miles, který skončil na Olympiádě v Pekingu původně čtvrtý a nedávno mu byla přidělena bronzová medaile. V našem týmu máme momentálně asi budoucího slavného tyčkaře Chrise Nilsena, který minulou sezónu překonal americký středoškolský rekord a od minulého týdne má nejhodnotnější výkon v NCAA (570 cm, pozn. autora).
Nad vysokými překážkami
Hlavní myšlenka přípravy je stejná asi všude na světě. Nicméně pokud bych měl zmínit rozdíly, tak asi největší je velká přítomnost posilování. Američané tráví hodně času v posilovně, a přestože zvedám několikanásobně více, než v když jsem byl v ČR, tak se pořád najdou běžkyně, které zvedají více než já. Druhý velký rozdíl je, že venkovní sezóna začíná o mnoho dříve než v ČR. Loni jsem měl první venkovní závody v půli března a než došlo na MČR tak jsem již měl za sebou dvanáct závodů pod otevřeným nebem, což bylo až až.
Jaké máš atletické cíle pro nastávající sezónu?
Vzhledem k tomu, že s blížícím se koncem studií je shánění práce čím dál důležitější, je tato sezóna nejspíše moje poslední. Takže bych si rád splnil moje sny a reprezentoval ČR na mezinárodní akci, v mém případě nejspíše ME22 a zaběhnout rekord mé univerzity. Oboje by vyžadovalo dostat se k hranici 51 vteřin na 400 překážek.
Autor: František Šmíd, Rekrut.Me
