Silnou atletickou zbraní je na Slovensku bezesporu hod kladivem. Světová jména jako Libor Charfreitag, Lucia Hrašnová, nebo Marcel Lomnický se sestrou Nicole dávají zavděk motivaci a píli dalším mladým atletům. Jedním z nich je i Tomáš Kružliak, který se právě po vzoru Charfreitaga a sourozenců Lomnických oddal cestě na studia do zámoří. Tomáš se narodil v Nitře a před pár dny – 9. února – oslavil své 25.narozeniny.
Ambice tohoto borce s osobním rekordem 70,84 metru jsou jak jinak než olympijského charakteru. Jak se daří Tomášovi v jeho tréninkovém zázemí ve „smečce Hokies“?
Proč sis vybral atletiku?
Myslím si, že když jsem byl mladší, tak jsem byl celkem fyzicky nadaný. Když jsem měl jít později do zakladni školy, tak mě rodiče přihlásili do atletické třídy.
Na jakou disciplínu se zaměřuješ?
Věnuji se hodu kladivem.
Máš atletický vzor?
Těch mam asi více. Ze světové atletiky to jsou Koji Murofushi a Pawel Fajdek. A na Slovensku Marcel Lomnický.
Profil Tomáše Kružliaka na VT University
Dokážeš říct, který trenér Tě nejvíce vytáhl?
Určitě to byl můj první trenér Miloš Gašaj, se kterým jsem začal házet kladivo.
Co je Tvým atletickým snem nebo cílem?
Mým cílem je překonat 80 metrů a dostat na Olympijské hry.
Proč si se vydal za studiem právě do USA?
Myslím si, že jako většina atletů jsem chtěl jít za lepšími podmínkami. Marcel Lomnický taktéž studoval v Americe právě době, když jsem já dostal nabídku jít studovat a trénovat do USA. Proto jsem si vybral stejnou univerzitu jako on.
Jak se dá v USA skloubit studium s tréninkem?
Prvních pár měsíců to bylo dost náročné, hlavně když jsem musel překonávat jazykovou bariéru a když jsem se seznamoval se školským systémem. Jednou z výhod je to, že v kampusu je vše blízko, takže když jsem mezi přednáškami potřeboval trénovat, za 10 minut jsem mohl být na stadionu nebo v posilovně.
Kdybys měl srovnat zázemí mezi ČR a USA. Co je kde lepší či horší a proč?
Rozdílů je velmi mnoho. Většina vrhačů v USA začíná házet až na střední škole a házejí jen kouli a disk, jelikož v USA považují oštěp a kladivo za nebezpečné disciplíny. Jeden z rozdílů je, že v USA nemají žádný systém atletických závodů kromě NCAA (Národní vysokoškolská atletická asociace, pozn. aut.). To znamená, že někdy je problém najít soutěže, když je v USA málo klubů, které tyto závody pořádají. Jedna z výhod je to, že zejména v první divizi mají americké školy dobré zázemí, které se týká vybavení na trénink, posilovny, doktorů, kryté haly a stadionů. Školní budovy jsou postaveny v blízkosti stadionu, takže podmínky na trénování jsou super. Jediné negativum je asi nedostatek masérů a fyzioterapeutů, tedy alespoň u nás na škole. Další možnou nevýhodou v USA je, že pro vrhače mají jednoho trenéra, takže se může stát, že přijdete na školu, na které trenér nerozumí vaší disciplíně, ale samozřejmě jsou zde i výjimky, že je trenér všestranný a umí pomoct v každé disciplíně.
Jaký obor jsi studoval a na jaké univerzitě?
Studuji Human Development na Virginia Polytechic and State University .
Dynamika, technika, výbušnost
Co přesně bys chtěla dělat, až dostuduješ?
Určitě se chci ještě nějaký čas věnovat atletice a později chci rozjet pravděpodobně nějaký byznys v USA.
Jak vypadá Tvoje tréninková skupina? Máš v ní hodně cizinců? Trénuješ s někým, koho zná atletická veřejnost?
Naše skupina byla složená asi z 99% vrhačů z Evropy. V mém prvním roce jsem trénoval s Marcelem Lomnickým, který byl loni pátý na OH v Riu. Po jeho odchodu z USA jsem trénoval více méně sám, jelikož jsme neměli žádného kladiváře. Ale uplně zcela sám tu nejsem, z Čechů jsou tu oštěpařka Irena Šedivá, diskař Marek Bárta a „kolegyňka z oboru“ Pavla Kuklová.
Jak vypadá Tvoje příprava?
Když jsem závodil za univerzitu, byla moje příprava dost jiná, protože v USA sezóna začíná a končí dříve. Přípravu jsem většinou začínal už v srpnu a vrchol sezóny jsme měli už někdy začátkem června. Taktéž jsem musel v halové sezoně od ledna do března házet břemeno.
Jaké máš atletické cíle pro nastávající sezónu?
Chci se dostat na Univerziádu a hodit okolo 74-75m.
Autor: František Šmíd, Rekrut.Me
