O Markovi jste mohli poprvé zaslechnout v roce 2011, kdy v anketě Atlet roku ovládl kategorii juniorů, ještě coby středoškolský student z Ostravy. Po několika letech se Marek zaskvěl osobním rekordem právě dubnu loňského roku v americkém Charlottesville, kde si vylepšil osobní rekord na 61.38.
Odchovanec havířovské atletiky prokazoval svůj potenciál již v mládežnických kategoriích. V roce 2009 si odvezl stříbro z Evropského olympijského festivalu mládeže a o dva roky později byl jedním z nejúspěšnějších členů české výpravy na MEJ v Tampere, kde obsadil páté místo. Jak už jsme říkali, téhož roku opanoval „juniory v Čechách“ a nechal za sebou taková jména jako Drahotová, Maslák, či Sýkora.
Poté následoval přechod do Prahy, kde se připravoval pod vedením trenéra Šilhavého v Olympu Praha. I přes nesporné úsilí nedokázal Marek kombinovat náročná studia na ČVUT a vrcholovou atletiku. Z nesnází ho dostala až pozvánka ke studiu na americkou univerzitu. Marek neváhal a vydal se na cestu za oceán.
Proč sis vybral atletiku?
Můj první sport, který jsem dělal byl florbal. Postupem času, když mě omrzel, jsem přešel na basketbal a potom atletiku, u které jsem nakonec zůstal. Jedním z důvodů bylo pravděpodobně to, že je to individuální sport a když sem něco pokazil, mohl jsem se byt naštvaný jedině na sebe.
Na jakou disciplínu se zaměřuješ?
Házím diskem. Jednou z věcí, která se mi kromě házeni samotného líbí je to, že trénink je komplexní. Kromě techniky, která u této disciplíny má největší vliv na výkon, hodně posilujeme, skáčeme a běháme krátké sprinty.
Máš atletický vzor?
Řekl bych můj trenér Josef Šilhavý a Imrich Bugár. Oba dokázali strašně moc.
Dokážeš říct, který trenér Tě nejvíce vytáhl?
Každý trenér, u kterého jsem trénoval mi dal něco důležitého. U mého prvního trenéra Daniela Gwoždže jsem tak nějak naučil hýbat a získal atletické základy. Můj druhý trenér, Ladislav Všolák mi dal základy vrhu. Když jsem pak přesel do Ostravy k Vladimíru Lindovskému, tak sem posunul v kondici i technice hodně dopředu. A nakonec trenér Josef Šilhavý mě učil a pořád učí, jak se to má správně házet a jak se stát skutečným atletem.
Co je Tvým atletickým snem nebo cílem?
Olympijské hry jsou jasným snem a cílem.
Proč si se vydal za studiem právě do USA?
V podstatě od 17 byla atletika to, co mě strašně bavilo a co sem chtěl dělat do budoucna, nicméně jsem také chtěl dělat vysokou školu. Potom, když jsem nastoupil na fakultu informačních technologií na ČVUT se věci začaly komplikovat. Jak atletika, tak škola vyžadovala hodně času a energie a obojí dohromady dělat nešlo. Tak místo toho, aby jedno muselo ustoupit druhému, jsem se rozhodl zkusit USA.
Jak se dá v USA skloubit studium s tréninkem?
To je ta nejlepší věc na studiu v USA. Sport je zaštítěny školou a funguje dohromady. Dokonce škola v mnohem vychází sportovcům vstříc. Jedna z nejpříjemnějších věcí je, že při tvorbě rozvrhu máme přednost před ostatními studenty. Sportoviště a sportovní zázemí jsou otevřené v podstatě celý den, takže prostředky na zvládnutí školy a tréninku tu bezpochyby jsou poskytnuté dobře. Jen to pak už využít.
Kdyby měl srovnat zázemí mezi ČR a USA. Co je kde lepší či horší a proč?
Z mých zkušenosti musím říct, že doma máme, jak to říct... větší odbornost. A tím nemyslím jenom trenéry. Jde o celé zázemí, počínaje právě trenéry, fyzioterapeuty a doktory. Personálu je poskrovnu, ale člověk se na něj může spolehnout, že vědí, co dělají. V USA čas od času potkáte zdravotnický personál, který byl zrozen k tomu se stát řemeslníkem. Na druhou stranu v USA to kompenzuji tím, že vás zahrnou materiálem, oblečením, zázemím atd... Doma máme také podmínky, které jsou víc, než dostačují, někde lepší než v USA, někde horší. Ale tady je to toho prostě mnohem víc. Sportoviště jsou na jednom místě. Bazén včetně veřejné posilovny, sauny a dalších „rehabek“ je otevřen od 7h ráno do půlnoci a je asi 200m od atletické haly, která se v podstatě nezavírá, což se ukáže jako velice užitečné, když se člověk snaží plnit školní povinnosti a nezanedbávat trénink. A fakt, že jsme tady ve společnosti spousty ostatních sportovců z mnoho jiných sportů také pomáhá.
Ve zkratce bych řekl, že atletické zázemí doma je jako skromná porce dobře připraveného pokrmu s potřebným množstvím koření a chutnou přílohou. Amerika je velký syrový steak, který si musíte sami osmažit.
Jaký studuješ obor a na jaké univerzitě?
Studuju Business Information Technology na Virginia Tech.
Co přesně bys chtěl dělat, až dostuduješ?
To je velice dobra otázka, také si ji často kladu.
Jak vypadá Tvoje tréninková skupina? Máš v ní hodně cizinců? Trénuješ s někým, koho zná atletická veřejnost?
Národnostně jsme pestrá skupina. V současné době máme kromě tří Čechů tři Slovince, dvě Švédky a Američana. Trenér je Kanaďan a jeho asistentem je Jamajčanka. Nejmladší ze Slovinců je oštěpař, juniorský mistr světa a juniorský vicemistr Evropy, a Irena Šedivá, která se minulý rok dostala na mistrovství Evropy.
Jaké jsou Tvoje největší atletické úspěchy?
Jako největší úspěchy bych vybral asi ty z juniorských let. - 3. místo z EYOF do 17 let a 5. místo na mistrovství Evropy juniorů.
Jak vypadá Tvoje příprava?
Momentálně žádná příprava není. Připravuji se na přípravu. Mám podruhé operované rameno, takže se ho snažím prvně vyléčit.
Jaké máš atletické cíle pro příští sezónu?
To především zaleží na tom, jak se bude chovat zmiňované rameno. Podle toho se uvidí, čeho budu realisticky schopen dosáhnout.
Autor: František Šmíd, Rekrut.Me
