ROZHOVOR s hokejistou Markem Holým, který hraje v Lucembursku

Máme pro vás exkluzivní rozhovor s mladým hokejovým talentem, který hraje v Lucembursku za tamní hokejový klub IHC BEAUFORT a to Markem Holým. Marek Holý se narodil 17. února 1993 v Karviné a s hokejem začal už od raného věku. Naše redakce ho ,,našla" čilou náhodou, protože Marek rád čte náš web a zaujala ho sekce Čeští hokejisté v Evropě. Marek nás tedy zkontaktoval a rozhodně chtěl, abychom také napsali o zemi jménem Lucembursko a chtěl nám dokázat, že i v tak malé zemi se hokej opravdu hraje. Naše redakce s ním tedy udělala rozhovor, kde nám popsal o lucemburském hokeji a hlavně rozdíly mezi českým a lucemburským hokejem.

1. Ahoj Marku, pro začátek se nám trochu představ, kdo jsi a kde hraješ.

Jmenuji se Marek Holý, je mi 23 let a žiju v Lucembursku. Hokej jsem začal hrát v šesti letech a dovedli mě k němu mí rodiče. Táta kdysi v mládí hokej sám hrával a co jsem slyšel od lidí z hokeje, a od mámy, tak byl opravdu dobrý, ale nikdy o tom semnou moc nemluvil. Momentálně tady hraju hokej za klub IHC Beaufort, který se nachází na východě této malé země. Beaufort je malá vesnička, která má něco přes dva tisíce obyvatel. Hokej v Lucembursku není moc populární, ale lidi o něm ví, protože v celém Lucembursku jsou jen dva zimní stadiony. Jeden se nachází v hlavním městě Luxembourg, ve kterém sídlí hokejový klub Tornado Luxembourg hrající 4. nejvyšší soutěž ve Francii, a druhý tady u nás v Beaufortu. Náš tým hrál dlouhou dobu 5. nejvyšší soutěž v Německu, ale od letošní sezóny hrajeme nejvyšší ligu v Belgii, ve které si nevedeme vůbec špatně.

2. Ve kterých klubech jsi hrával tady v Česku?

V šesti letech jsem začínal hrát hokej v Karviné. Do jedenácti let mě vedli různí trenéři, kteří se každý rok pravidelně měnili. Ve dvanácti letech jsem přišel do Karviné. Jistý pan trenér Venglář mě vedl dlouhé 4 roky, na které v životě nezapomenu. Býval to zároveň rozhodčí extraligového hokeje v Česku a věděl, jak na nás. Pod jeho vedením nás začalo 30 a skončilo asi jen 14. On se s ničím nepáral a hned to začal třídit na kluky, co chtějí a co nechtějí hrát hokej. Pro některé to byla smůla, pro mě však velké štěstí, jelikož mi věnoval mnoho času a můžu říct, že to on ze mě udělal hokejistu. Tímto bych mu chtěl moc poděkovat za vše, co pro mě udělal. V patnácti letech jsem se dostal do výběru Moravskoslezského kraje, se kterým jsme byly na Olympiádě dětí a mládeže konané ve Zlíně. Olympiáda se mi povedla a tehdy jsem dostal nabídku jít hrát do extraligového Třince nebo do Vítkovic. Společně s mými rodiči jsme měli celkově několik osobních setkání s různými hokejovými agenty a s lidmi, kteří vedou a trénuji tyto dva kluby. Můžu vám říct, že jsem měl pěkně zamotanou hlavu. O kluka z vesnice se najednou zajímaly dva velkokluby českého hokeje. Po mnoha debatách a rozhodování s rodiči jsem se rozhodl jít do Třince. Jeli jsme tedy do Vítkovic oznámit tamnímu vedení, že jsem se rozhodl pro jejich konkurenční klub. Jenže co se stalo. Když jsme vešli do dveří už na nás mával pan Vladimír Vůjtek mladší a hned nás vtáhnul do kanceláře, ve které už na mě čekala profesionální hokejová smlouva. Já byl celý bez sebe, a když jsem se podíval na mé rodiče, tak věděli, že jsem tímto ohromen a že okamžitě chci smlouvu podepsat a zůstat ve Vítkovicích. Nakonec se tak i stalo. Já podepsal a hned si pro mě přišel trenér Jakub Petr, který tehdy trénoval dorostence, a zavedl mě do šatny ke klukům. Tam mě představil a hned jsme měli první trénink. Vlastně celou moji vítkovickou kariéru mě vedl trenér Jakub Petr (výjimka jednoho roku ve kterém mě vedl pan trenér Pavel Hulva). V 18. letech jsem se dostal do reprezentace U19, ve které jsem se setkal s legendou českého hokeje Davidem Moravcem. Tehdy to byl manažer reprezentace U19 a zároveň hrající majitel klubu HC Baník Karviná, který tehdy hrál 2. ligu (neplést si s klubem SK Karviná, jednalo se o 2 odlišné kluby). Na reprezentačním srazu mě oslovil a dal mi nabídku chodit na střídavé starty do jeho týmu. Necelé dva týdny na to jsem odehrál první utkání za Baník. Hrál jsem v první lajně s Davidem Moravcem a Liborem Pavlišem, na obraně jsme měli dalšího zkušeného matadora Pavla Kowalczyka, který má také mnoho extraligových startů. Dodnes si to pamatuju jako by to bylo včera, hned druhé střídání jsem dostal v přesilové hře přihrávku od Mopra (David Moravec) a já skóroval z mé první střely na branku. Byl to pro mě velký zážitek hrát s tak velkými jmény v týmu a dokonce v jedné formaci. Tentýž rok jsme s juniorkou vyhráli extraligu juniorů a po finálovém zápase mi hned volal David Moravec, ať ještě moc neslavím, že na druhý den se mám dostavit do Baníku. Hráli totiž rozhodující páté utkání finále 2. ligy (finále 2. ligy se hrálo na 3 vítězná utkání a stav byl 2:2). Ten zápas jsme prohráli. Já sice zaznamenal asistenci, ale do smíchu mi nebylo. Prohráli jsme myslím 8:2 a před vyprodanou arénou v Havířově to byl hukot. Další rok jsem podepsal plnohodnotnou smlouvu v HC Baník Karviná. Bohužel v probíhající letní přípravě zemřel hlavní sponzor, a tudíž klub zanikl. Já se tedy vrátil do vítkovické juniorky, ve které jsem strávil poslední rok a po sezóně jsem musel odejít hrát jinam.

3. Co tě motivovalo odejit zrovna do Lucemburska? Jak ses tam vlastně dostal?

V červnu tohoto roku jsem měl podepsanou smlouvu v týmu Liége Bulldogs, který hraje BeNeLigu. Beneliga je vlastně nová mezinárodní soutěž, ve které hrají 4 týmy z Belgie a 10 týmů z Nizozemska. V polovině srpna jsme měli, společně s přítelkyní, odcestovat do belgického města Liége. Necelý týden před odjezdem se mi ozvalo vedení klubu, že všechno nešlo podle plánu a že by chtěli narychlo rozvázat smlouvu. V polovině srpna už nebylo moc času na shánění nového angažmá, ale přesto jsem to nevzdal. Vyjednal jsem si i pár lákavějších nabídek než Lucembursko, ale řekl jsem si, že bych mohl zkusit něco úplně nového. O Lucembursku jsem toho nikdy moc neslyšel. Snad jen, že tady má sídlo okolo 170 bank z celého světa a že je tady krásná krajina a památky. Řekl jsem si tedy proč to nezkusit a nabídku z Beaufortu jsem přijal. Naplánoval jsem cestu, která má z našeho domova 1150km a 4. září jsme odjížděli, plní nového očekávání.

4. Jak dlouho už vlastně v Lucembursku jsi?

V Lucembursku jsem 3 měsíce. Ta příroda a památky jsou tady opravdu krásné. Lucemburská povaha člověka je úplně něco jiného než v Česku. Pořád se s tím ještě strašně peru (smích). Tady se má drtivá většina lidí až moc dobře a ostatní lidi je moc nezajímají. Ale kdo to nezažije, neuvěří. Jsou tady tři úřední jazyky (lucemburština, francouzština a němčina) a já neovládám popravdě ani jeden. Domlouvám se tady zatím pořád jen anglicky. Anglicky tady umí 90% lidí, zbylých 10% jsou staří lidé, kteří anglicky neumí. Rád bych chodil na kurzy němčiny nebo francouzštiny, ale momentálně nemůžu, jelikož máme nějaké administrativní problémy s bydlením a na práci, kterou mi musí zařídit klub, momentálně čekám.

5. Bylo snadné zapadnout do týmu? Co hlavní trenér? Co bys nám o něm řekl?

Kluci o mně věděli dopředu a přijali mě skvěle. Věděli, kde jsem hrál před tím a že můžu být velkým přínosem pro tým. Tady panuje v týmu taková rodinná atmosféra. Vždyť ve vedení jsou 3 lidé z jedné rodiny. Nejsou tu žádní hokejoví profíci, všichni chodí normálně do práce. Oni tady berou hokej jako zábavu. Musí platit sezónní jednorázové poplatky, aby mohli hrát, ale pro ně je to částka, můžu říci, zanedbatelná. Žádny hráč tady nic za hokej nedostává a i výzbroj si musí každý hráč kupovat svou. Každopádně je to tady mnohem menší klub, než který je v hlavním městě. Pozici hlavního trenéra tady dělá jeden z manažerů klubu, který mě tady vlastně dotáhl a se kterým hraju v jedné formaci. S trénováním mu pomáhám jako asistent i já, protože toho vím z hokejového prostředí mnohem víc než kdejaký Lucemburčan. Ze začátku na mě kluci koukali jako na blázna, když jsem jim vysvětloval co, jak a proč to tak mají na ledě udělat. Teď už většina ví, že chci pro ně a pro tým jen to nejlepší a snaží se brát mé rady k srdci. Měli jsme tu mít trenéra ze Slovenska, který tu byl dokonce i na obhlídce, ale nakonec nabídku nepřijal z důvodu nevyhovujících podmínek.

6. Přibliž nám prosím týmy, které v lize hrají.

Leuven, Herentals, Antwerps a Liége jsou týmy, které mají zastoupení v BeNeLize. Tudíž to jsou farmářské kluby tamních prvních týmů. Ostatní kluby jsou samostatné. Je nás v soutěži celkem 11. Deset klubů je z Belgie a jeden tým (náš) z Lucemburska. Kvalita klubů není taková jako u nás, ale to neznamená, že hokej hrát neumí. Co slýchám, tak každý rok to jde pořád nahoru a úroveň soutěže se zvedá. Některá utkání končí vysokými rozdíly skóre, ale jsou také utkání, která končí výhrou jednoho z týmu o jednu nebo dvě branky. Co se týče cestování, tak náš tým toho má logicky nejvíc ze všech jelikož se nacházíme mimo Belgii. Nejblíže to máme do Liége, kde je to nějakých 150km naopak nejdál to máme do Gullegemu kde je to okolo 400km. Ostatní týmy jsou v průměru všechny okolo 300km od nás. Zvládnout se to dá. Hrajeme vždy jednou týdně v sobotu a hrací systém je každý s každým hraje jednou doma a jednou venku. Navíc máme pěkný a pohodlný autobus, takže s pohodlím na cestách problém taky není.

7. Jak jsou vlastně na tom stadiony? Chodí vyprodaná hala nebo tomu tak není? Jaké kapacity například mají stadiony?

Náš stadión je "unikát". Vypadá to jako cirkusové šapitó. Když jsem říkal, že povaha a uvažování lidí v Lucembursku je jiné, tak jsem to myslel doslova. Vždyť náš stadión má střechu (zkonstruována v roce 2012), která stála tolik peněz, že u nás by za to mohli postavit novou, pěknou hokejovou halu se vším všudy. Nemáme boční stěny stadionu, a když je nepříznivé počasí tak to všechno pociťujeme na vlastní kůži na ledě. Teprve před 14 dny tady postavili střídačky a box časoměřičů. Do té doby hráči seděli na provizorních lavičkách a box časoměřičů byl přivážen vždy na zápas vysokozdvižným vozíkem. Kapacita je u nás nějakých 200 lidí a musím říct, že zatím bylo vždycky plno, a když vstřelíme gól, tak jde lidi pěkně slyšet. Co se týče hokejových hal v Belgii, tak toho moc procestováno ještě nemám, jelikož jsem byl zatím jen na třech výjezdech. V Herentals, ten má stejnou halu jako máme tady v Beaufortu. Stejná konstrukce střechy bez stěn, ale s tím, že tam mají postavenou tribunu. Také tam přišla plná hala. Když jsme byly v Gullegemu, tak tam byla jen provizorní tribuna na které bylo pár fanoušků, ale hodně diváků bylo v restauraci, ze které se dívali na hokej. Poslední výjezd, který jsme zatím měli, byl do Cold Play (Mechelen). Tam je postavený nový stadión, který je otevřen teprve od září tohoto roku, a přirovnal bych ho k multifunkční hale ve Vítkovicích. Lidi hokej v Belgii docela táhne a jsem za to rád. Když jsem tady přijížděl, myslel jsem si, že na zápasy chodí jen rodinní příslušníci hráčů, ale vyvedli mě mile z omylu. Hokej se přece hraje především pro diváky.

Lucemburský hokejový tým

8. Mohl bys porovnat rivalitu mezi týmy v Lucembursku a tady v ČR?

Jak jsem se již zmínil, v celém Lucembursku jsou jen 2 týmy. Oba týmy jsou amatérské, a i když každý tým hraje ligu v jiné zemi, tak to pořádně vře. Přirovnal bych to k rivalitě mezi Spartou a Slavii. Mám dokonce i takovou malou historku. Když jsem se byl podívat s přítelkyní na zápase konkurenčního Tornada Luxembourg, tak si mě všiml hráč z ledu a šel to okamžitě sdělit manažerovi jejich týmu. Ten hned za mnou přiběhl a vyptával se, co tady dělám a proč tady jsem. O rivalitě jsem tehdy ještě moc nevěděl, ale přijde mi to vtipné v takové malé zemi. Podle mě by si měli být v takové zemi jako je Lucembursko týmy podporou, aby mohli společně hokejově růst. Ale to už není moje starost.

9. Hraje v Lucembursku nějaký známý hráč evropské kvality?

Nehraje, ale trenérem týmu Tornado Luxembourg a zároveň trenér Lucemburské reprezentace je Petr Fical. Je to rozený Čech s Německým pasem, který má odehráno přes 500 zápasů v Německé nejvyšší soutěži a dokonce hrál i několikrát za reprezentaci Německa na mistrovství světa. V Tornadu hraje několik hráčů ze Švédska a Finska, kteří pracují většinou v lucemburských bankách. Najdou se tam dokonce i Češi, jako jsou bratři Kraválové, kteří tady žijí od mala a hokejově tady vyrůstali. Za zmínku stojí i Slovák Robert Beran a jeho syn Thierry, který se už tady narodil. Oba společně hrají za Tornado. V našem týmu jsem jediný Čech s českým občanstvím já. Pak je tady mladý Mirko Mosr, který má české rodiče, ale narodil se tady a má lucemburské občanství. Určitě by přišlo vhod, kdyby v Tornadu i Beaufortu hrálo více zahraničních hráčů. Hokej by šel určitě zase o něco výš.

10. Mimo jiné, jsi také trenér dalšího týmu a také trénuješ s dětmi. Je velký rozdíl hrát na ledě a trénovat ostatní?

Ano jsem trenérem druhého mužského týmu tady v Beaufortu a trénuju i děti. Je to úplně o něčem jiném než hrát a být v centru dění na ledě. Ale rád předávám své rady někomu dalšímu. V této pozici trenéra jsem byl již jednou na týdenním hokejovém kempu v České republice u Václava Zuny, který má hokejovou agenturu IHA Surpass. Tam jsem si poprvé vyzkoušel jaké to je trénovat dětmi. Tady jsem do toho skočil po hlavě a neváhal jsem. Můžu říct, že tréninkový program u dětí v Česku je většinou perfektně propracovaný, zatímco tady děti nemají vůbec žádné základy. Ale to je způsobeno také tím, kolik se zde nachází dětí, co chtějí hrát hokej a jaké zde mají zázemí. V Česku jsem se tomu ještě bránil být trenérem dětí, ale teď už vím, že práce s dětmi a být profesionálním trenérem v budoucnu by mě bavilo. Co se týče druhého týmu mužů, který trénuju, je to zase úplně o něčem jiném. I tam je pár Čechů, se kterýma vždycky rád pokecám. Tam jsou hráči, co začali hrát hokej 3-4 roky zpátky. Chodí si jen tak pro radost dvakrát týdně zatrénovat, ale dělají to hlavně proto, že je to baví a chtějí se naučit něco nového. V minulých sezónách hráli s nějakými partami tady z Lucemburska a Německa nějaké zápasy, ale momentálně mají jen tréninky. Doufám, že se to změní a rád bych jim zařídil i nějaký ten Hobby turnaj u nás v Čechách. Každopádně trénuju tady děti a druhý tým jen z čisté lásky k hokeji a k těm lidem, co se chtějí posouvat dál. Finanční ohodnocení za to dostávám úplně minimální, jen abych měl na cestu na zimák.

11. Jak to máš s rodinou? Jela do Lucemburska s tebou nebo je někdy jezdíš navštěvovat tady do ČR?

Jela tady semnou přítelkyně. Jeli jsme spolu, abychom si byli navzájem podporou. Chtěli jsme spolu někde začít. Když jsem hrál profesionálně hokej v Česku a Polsku, moc jsme spolu s přítelkyní nebyli. Nebydleli jsme spolu a přítelkyně navíc studovala. Když jsme měli jet za hokejem do Liége Bulldogs, plán byl takový, že já budu hrát hokej a přítelkyně bude pracovat. Nakonec plán nevyšel a museli jsme najít jiné řešení. Já mám navíc sestru, která žije už 10 let v Anglii, tak mě to taky táhlo někam ven. Mí rodiče věděli, že se ve světě neztratím a strašně mi fandili a fandí, i když je samozřejmě trochu mrzí, že já i má sestra jsme od nich docela daleko. Ale naučili nás udělat vždy to nejlepší pro rodinu, a když je možnost jít za svým snem, ať jdeme, že nám vždycky budou oporou. Taky nám říkali, že vrátit se můžeme vždycky a to vždy platilo a platí. Přítelkyně je jedináček. Její rodiče mě mají rádi (myslím, smích) a tak ji pustili do světa semnou. Taky nám oběma drží palce a mě v hokejovém životě hodně fandí. Když jsem hrál v Polsku, tak se nebáli jezdit na každý zápas, který jsme hráli doma i venku. Na vánoce bychom chtěli jet do Čech, ale uvidíme, jak se nám to všechno seběhne. Tímto bych chtěl hodně poděkovat našim rodinám za to, že jsou takoví, jací jsou a že nás podporují jít za svým snem.

13. To by bylo v tomto rozhovoru vše. Za celou redakci Vám přeji hodně štěstí jak hokeji, tak i v osobním životě. Ať se daří.

Děkuji a přeji Vám hodně šťastných čtenářů a mnoho článků na Vašem portálu.

Zápas v Lucemburské hokejové lize

Tabulka- Belgium National League Div 1

Pozice	Tým	Zápasy	Výhry	Remizy	Prohry	Body	Gólový rozdíl
1	Sharks Mechelen 1	8	7	1	0	23	53
2	Charleroi Red Roosters	6	4	1	1	14	19
3	IHC Beaufort Senior	6	4	1	1	13	17
4	Louvain Chiefs 1	7	4	1	2	13	-14
5	HYC Herentals	7	3	1	3	10	2
6	Turnhout Tigers 1	6	3	0	3	9	17
7	Olympia Heist op den Berg	6	3	0	3	9	2
8	Antwerpen Phantoms 1	7	2	0	5	6	-27
9	Hasselt Limburg one 1	8	1	1	6	5	-16
10	Bulldogs Liège 1	6	1	0	5	3	-29
11	Gullegem Jets	5	0	0	5	0	-26