Se Spartan Race začal před necelými 3 lety. Za tu dobu ovšem dosáhl řady úspěchů. Řeč je o českém běžci Michalu Pavlíkovi. Jak se k tomuto sportu dostal? V čem Spartan spočívá? Na jaké nejzajímavější akce se podíval? Co plánuje do budoucna?
Spartan Race rozhodně není procházkou v růžovém sadu
Michal Pavlík: Spartan Race je skvělý sport plný nevšedních zážitků. Mě osobně absolutně změnil život k lepšímu. Co se týká pravidel, tak máte danou minimální vzdálenost trasy a na ní je určen minimální počet překážek, které prověří vaše ručkovací schopnosti, balanční, silové, ale někdy také vědomostní. Pokud některou z překážek nedáte, musíte udělat třicet trestných angličáků.
MZ: Konkrétně ty, jak dlouho se věnuješ Spartan Race a co tě k němu vlastně přivedlo?
MP: První závod jsem běžel v září 2014 s partou kamarádů, kteří mě vyhecovali. Jako bál jsem se, co mě čeká, ale přesně se naplnilo motto závodu „Pochopíš v cíli“. V cíli bořetického Spartan Super jsem pochopil, že je na čase se sebou něco dělat. Už jsem nechtěl být jen okresním fotbalistou a stanovil jsem si cíle, které dostaly nečekané rozměry.
MZ: V loňském roce si se zúčastnil světového šampionátu v USA, byl to závod náročný a počítáš to mezi své největší úspěchy?
MP: Loňské mistrovství světa v USA bylo pro mě již druhé. Dvakrát jsem se kvalifikoval na tuto prestižní akci a rozhodně si cením toho, že jsem tam mohl běžet. Dokonce natolik, že jsem si nechal finišerskou medaili z prvního MS vytetovat na ruku. Nikdy se mi nesnilo, že bych se v nějakém sportu mohl zúčastnit mistrovství světa. Bylo to nádherné.
Při Spartanu si sáhnete až na samé dno svých sil!
MP: Máme s Martinou (Michalova přítelkyně a závodnice Spartan Race, pozn. redakce) rádi dobrodružství a rádi cestujeme. Jelikož letos dali mistrovství světa v USA potřetí na stejné místo, rozhodli jsme našetřené peníze a finance od sponzorů investovat do této havajské výzvy, kde jsme šli celý Trifecta víkend. To znamená, že běžíte Beast, Super a Sprint za dva dny. Beast je nejdelší a měl 21 kilometrů, v neděli ráno následoval patnáctikilometrový Super a pak kolem oběda jsme se vydali ještě na šestikilometrový sprint. Zvládli jsme to a cestou domů jsme nevěděli, jak poskládat bolavé tělo do letadla. (smích)
MZ: Na stadionu Olympia v Kutné Hoře si vybudoval různé překážky a zorganizoval takový svůj místní Spartan Race. Můžeš nám k tomu říct něco bližšího? Měla tato akce úspěch? Popřípadě jestli se chystáš někdy v budoucnu zorganizovat další podobný závod na Kutnohorsku?
MP: Ano, na stadionu Olympia mám své tréninkové zázemí a rozhodl jsem se o něj podělit i s ostatními. Víkendových závodů se zúčastnila necelá stovka závodníků. Měl jsem jen pozitivní ohlasy a už přemýšlím nad tím, co uspořádám příště. Ale neptejte se mě co, a kdy. (smích) Ještě je sezona, pár zajímavých závodů přede mnou a do toho zaměstnání. Nicméně mě baví, když se lidi baví.
Michal Pavlík na jedné z překážek na závodě Spartan Race
MP: Zuzka běhala pouze na dráze, do překážek se pouštět nechtěla. Má vazby na Kutnou Horu, takže tu párkrát do roka trénuje. Jak sama říká, je tam klid. Jinak si k nám na překážky jezdí zatrénovat spartani z celé republiky.
MZ: Trošku odbočíme od Spartan Race. V červnu si se zúčastnil netypického běhu ´Letenská míle´, ve kterém si obsadil výborné třetí místo. Jaký to byl pro tebe zážitek a jaká to byla zkušenost?
MP: Letná je moje srdeční záležitost, ale tím, že to byl krátký běh na krev, tak jsem ten stadion moc nevnímal. Jen svůj dech, nohy a pár metrů před sebou. (smích) Ale myšlenka takového závodu je parádní. V USA se konají vyloženě stadionové závody Spartan Race, ale to jsou jiné stavby. U nás se toho asi nedočkáme. Letenská míle mi dala zkušenosti do krátkých běhů, kdy člověk nepřemýšlí nad tempem a prostě to valí, co to jde. Pak doufáte, že to vydržíte až do cíle.
MZ: Bylo pro tebe speciálně běžet na Letné – stadionu tvého oblíbeného klubu?
MP: Ano bylo. Na jiné stadiony by se mi asi tolik nechtělo.
Michal během 'Letenské míle' v prostorách stadionu Sparty
MP: Měl jsem běžet stadionový Spartan Race na Old Trafford v Manchesteru, ale měsíc před akcí ho zrušili kvůli bezpečnostním opatřením. Nevyhovovalo to novému protiteroristickému řádu. Takže bych to rád uvítal i jinde, ale vzhledem k tomu, co se v Evropě děje, si myslím, že se do toho jen tak někdo nepohrne. Nemuselo by to být ani tak daleko. Například v Německu jsou taky překrásné stadiony. Dortmund, to by bylo něco. Úplně vidím, jak bychom běhali nahoru a dolů tu jejich proslulou Südtribune.
MZ: Poslední otázkou bych se rád zeptal, co plánuješ do budoucna. Máš nějaké cíle, které chceš ve Spartan Race, ať už na poli závodníka či organizátora, dosáhnout?
MP: Když jsem začal tvrdě makat, koncem roku 2014, řekl jsem si, že do pěti let, a tedy do mých třiceti, bych chtěl vyhrát jeden závod Spartan Race v elitní kategorii. Letos jsem byl nejblíže pátý, ale na ty nejlepší mám pořád ještě hodně daleko. Podařilo se mi vyhrát o kategorii níže v Competitive, což bylo letos v létě mé první spartanské pódium. Takže motivace do tréninků je stále velká. A pokud budou zajímavé lokality, rád bych se zase v příštím roce kvalifikoval na mistrovství světa a Evropy.
