Tottenham Hotspur. Ještě na počátku století průměrný anglický klub, který končil ligové sezóny v polovině tabulky. Dnes se však „Spurs“ mohou rovnat největším anglickým gigantům. Dokáže se však Tottenham na svém vrcholu udržet? Může výstavba nového stadionu zbrzdit vývoj klubu? Jakou cestou se „Spurs“ vydají po finanční stránce?
V prvním desetiletí 21. století provázely klub ze severu Londýna nevyrovnané celosezónní výkony. V ročníku 2006/2007 dokázal tým z White Hart Lane skončit na pátém místě v Premier League, ovšem o rok později se Tottenham krčil na jedenácté pozici tabulky a jen díky výhře v Ligovém poháru se kvalifikoval do pohárové Evropy. Od sezóny 2009/2010 však „Spurs“ podávají vyrovnané výkony, díky kterým se každý rok umísťují na příčkách zajišťujících buď Evropskou ligu (do roku 2009 Pohár UEFA) nebo Ligu mistrů.
Za svůj vzestup vděčí Tottenham zejména chytrému vedení klubu v čele s Danielem Levym, jehož společnost ENIC koupila klub z White Hart Lane v roce 2000. Od té doby se Tottenham pomalými krůčky přibližoval k velkým anglickým klubům a zejména však svému hlavnímu soupeři – Arsenalu. Ačkoliv se to nezdá, tak vývoj Tottenhamu vzdáleně připomíná vzestup „Gunners“ v polovině 90. let 20. století. Hruběji řečeno – Tottenham je dvacet let za Arsenalem. V posledních sezónách však „Spurs“ svému rivalovi zdárně sekundují a v sezóně 2016/2017 dokonce poprvé skončili před Wengerovým Arsenalem.
Rok 2004. Arsenal byl na svém vrcholu. Následovala legendární sezóna „Invincibles“ (49 ligových zápasů bez porážky a zisk ligového titulu) a „Gunners“ čekal velice důležitý krok – stavba nového, moderního stadionu. Stařičké Highbury již nestačilo požadavkům vedení klubu a typický staroanglický stadion, vystavěný v roce 1913, čekaly poslední dva roky služby. Výstavba Ashburton Grove stála Arsenal přes 470 mil. £ (cca 16,5 mld. Kč). Před čtrnácti lety tak stála před Arsenalem volba následovného vývoje: vydat se cestou navýšení dluhů, ale udržením kvality kádru, který by udržel tým na vrcholu, nebo jít cestou úspor, omezením finančních prostředků, stavěním kádru z odchovanců, mladíků a levnějších posil. Cestu, jakou se Arsenal vydal asi všichni známe. Tématem je ale Tottenham a nastává tedy otázka, jakou cestu zvolí vedení „Spurs“. Dokáže se tým Mauricia Pochettina poučit ze situace Arsenalu před více než deseti lety?
1. Tottenham se vydá stejnou cestou jako Arsenal. Tedy „utahování opasků“, splácení pouze z peněz, které klub vydělá, žádné půjčky, prodej klíčových hráčů, omezení financí na přestupy a platy hráčů.
2. Klub si na výstavbu půjčí, aby se udržel na úrovni, kterou má nyní. Tím se však klub také dostane do finančních opatření, které zapříčiní také prodej klíčových hráčů a omezení prostředků na přestupy a platy.
V prvním případě bude Tottenhamu trvat cca 10 let, než se dokáže dostat zpět do finanční situace, ve které byl před stavbou nového svatostánku. V případě volby č. 2 se „Spurs“ finančně zahojí o něco dříve. Vše však bude záviset na výkonech týmu a peněz z toho plynoucích. Ztráta formy by mohla mít pro Tottenham zničující účinky. Pojďme se ale podívat na to, jaké konkrétní kroky může vedení „Spurs“ podniknout a co může v bílé části Londýna odehrát v horizontu jednoho roku.
Další znakem, který prozatím odlišuje Tottenham od ostatních předních ligových celků, jsou platy hráčů. Týdně bere nejvíce francouzský gólman Hugo Lloris (120 tis.£), anglický útočník Harry Kane (100 tis. £) a belgický stoper Jan Vertonghen (taktéž 100 tis. £). Přestože se jedná o největší hvězdy klubu, nedosahují ani zdaleka na platy z konkurenčních Manchesteru United nebo Manchesteru City. Navíc navýšení platů alespoň na 200 tis. £ nepřipadá v blízké době v úvahu. A peníze jsou dnes hlavním faktorem, proč hráči přestupují (viz Neymarův přestup do PSG). K porušení platových stropů tak zřejmě nedojde a bude velice těžké udržet největší hvězdy. Zájem bude zejména o Harryho Kanea, kterého by jistě rád získal Real Madrid. Do svých týmů budou chtít evropští trenéři získat i další ofenzivní esa Tottenhamu nebo stopera Alderweirelda.