Kvalifikace na Mistrovství světa 2018 v Rusku je již minulostí. Tým Karla Jarolíma se i přes relativně snadnou skupinu nedokázal na šampionát probojovat. Proč se reprezentaci postup nepodařil?
Pavel Kadeřábek, Vladimír Darida a Tomáš Vaclík v národním dresu
Bořek Dočkal v souboji Ozanem Tufanem v zápase na EURO 2016
Psal se 21. červen 2016. Stadion Stade Bollaert-Delelis v Lens. Česká republika hraje zápas o možný postup ze skupiny. Soupeřem svěřenců Pavla Vrby je Turecko. Utkání bohužel končí výhrou Turků 2:0. Nejhorší Mistrovství Evropy v samostatné české historii se stává realitou - poslední místo ve skupině bez jediné výhry, pouze s jedním bodem za remízu s Chorvatskem. Když už se zdálo, že český fotbal na tom nemůže být hůře, skončil v reprezentaci Petr Čech a národní dres už zřejmě neoblékne ani Tomáš Rosický. „Nechci se dostat do situace, že bych v půlce kvalifikace o postup na mistrovství světa 2018 přišel s tím, že jsem unavený. Rád dělám věci na sto procent se vším všudy,“ komentoval svůj konec v reprezentaci "Big Pete". Z týmu tedy odešly dvě velké persony a účastníci našeho jediného mistrovství světa. Neskončili však pouze tito dva, svého času spoluhráči v Arsenalu. Reprezentační dres nadobro svlékl David Lafata, Jaroslav Plašil, David Limberský a Roman Hubník. Všechno tedy zkušení borci, za které muselo vedení národního týmu najít nástupce.
Daleko větší rána ale přišla s nečekaným koncem Pavla Vrby na lavičce národního týmu. Mnozí viděli ve strůjci plzeňského úspěchu toho pravého pro koučování národního týmu. Proto také dostal od Miroslava Pelty důvěru na čtyři roky. V tomto období měl dostat Českou republiku na ME do Francie a na MS v Rusku. První cíl se splnil. Nastartoval ale události, které nastolily v českém fotbale "anarchii". 
Pavel Vrba během tréninku národního týmu
Přibližně týden po tragickém působení na evropském šampionátu oznámil Pavel Vrba konec u národního mužstva. „Velmi si vážím, že jsem dostal možnost vést českou reprezentaci. Vždycky jsem to považoval za čest a skvělou zkušenost. Po Mistrovství Evropy jsem zvážil všechny okolnosti a nakonec se rozhodl akceptovat nabídku Anži Machačkala,“ sdělil Vrba médiím. Bylo jeho rozhodnutí o konci spontánní, nebo měl zaječí úmysly již delší dobu?
Fotbalová asociace České republiky (FAČR) tedy musela najít nového trenéra pro národní tým, který povede Českou republiku do kvalifikace na Mistrovství světa 2018 v Rusku. Navíc nový lodivod si bude muset sestavit kádr takřka od začátku. Vždyť po ME ve Francii skončila téměř polovina základní sestavy...
Nedostatek času pro Karla Jarolíma
Novým trenérem fotbalové reprezentace se stává Karel Jarolím, na seznamu možných kandidátů se objevil například i Vítězslav Lavička, trenér reprezentace do 21 let. Přednost ale dostal Jarolím. Ten však koučuje prvoligovou Mladou Boleslav a následné angažmá u reprezentačního "áčka" naplno začne až 25. srpna 2016. Přitom na smlouvě se FAČR a klub domluvily už 15. července, tedy dva týdny po konci Pavla Vrby. Smlouva pak nabyla platnosti 1. srpna. Bývalý trenér Slavie však s Mladou Boleslaví absoloval přípravu a kvalifikační zápasy Evropské ligy. Pouze reprezantaci tedy vede od již zmiňovaného 25. sprna. První zápas na lavičce národního týmu čeká Karla Jarolíma v poslední srpnový den. Soupeřem českého mužstva je výběr Arménie. Pravda, nejedná se o zrovna atraktivního soupeře, ale zakavkazský tým měl prověřit kvalitu "nároďáku" před nadcházející kvalifikací na EURO. Zápas se shodou náhod konal na stadionu v Mladé Boleslavi. Výsledek po závěrečném hvizdu zněl 3:0. S výsledkem spokojenost, ale...
Karel Jarolím - trenér reprezentačního mužstva
Pro kvalifikaci se hned její začátek projevil jako klíčový. V prvním třech zápasech uhráli Češi pouze dva body. S Německem moc lidí v nějaký bodový zisk nevěřilo. Bezgólové remízy se Severním Irskem a Ázerbajdžánem předznamenaly nehezkou budoucnost. Čtyřbodovou ztrátu už tým Karla Jarolíma nedokázal dohnat.
Přes čtyřicet využitých hráčů. A není to málo
Ve většině fotbalových státech bývá zvykem, že reprezentační výběr má být co nejvíce konstantní. Česká republika je ale zase ukázkou toho, že to jde dělat i opačně. Vypadalo to, jako když Češi chtějí napodobit Německo, které absolvovalo Konfederační pohár se členy širšího výběru (většina opor měla volno) a část kvalifikace odehrála také bez největších jmen. A výsledek? Německo - vítězství na EURO U21, zisk Konfederačního poháru a první místo v kvalifikační skupině C se skóre 43:4! Česká republika - třetí nepostupová pozice ve skupině se skóre 17:10.
Šířka kádru negativně ovlivnila celou kvalifikaci. Ať už vinou zranění, výkyvy formy nebo rozhodnutím trenéra jsme neviděli stejnou základní sestavu dva zápasy po sobě. A základní sestavu, zdá se, nenašel Karel Jarolím ani po deseti mačích kvalifikace. Přitom stabilizační období již skončilo a na další kvalifikaci by měl mít trenér svých 15, 16 vyvolených. Ale abychom nepsali pouze o negativech. Neúspěšná kvalifikace ukázala, na kom by měl Karel Jarolím stavět. Michael Krmenčík si drží reprezentační formu a vypadá to, že národní tým našel nového útočníka číslo jedna. A až se v AS Řím uchytí Patrick Schick, budou Češi disponovat dvěma výtečnými forvardy. Po odchodu Petra Čecha se slibně jeví i post golmana. Jarolím může vybírat hned ze tří kvalitních brankařů - Tomáše Vaclíka, Jiřího Pavlenky a Tomáše Koubka. V záloze pak nejčastěji nastupuje Vladimír Darida a Josef Hušbauer. Do šlusné formy se dostává i dvojice z Udinese - Antonín Barák a Jakub Jankto. Na těchto hráčích by měl Karel Jarolím jednoznačně stavět a kádr doplnit do ustálené podoby.
"Spousta hráčů toho po Euru nechala. Karel moc času neměl, znám ho, dělal mi dlouho asistenta. Myslím, že těch hráčů vyzkoušel moc. Během kvalifikace, kdy jde o všechno, točit 43 hráčů, to mi přijde absurdní. Nevím, možná už měl spoustu našeptávačů, ale myslím, že se mělo vybrat 20 hráčů, těm dát důvěru a s nimi to odjet," nesouhlasil František Cipro s výběrem hráčů do kvalifikace.
Michael Krmenčík (vlevo) a Michael Lüftner na tréninku reprezentace
Nové tváře, staré problémy
Po neúspěšné štaci Pavla Vrby byla nálada v českém fotbale na nule. Ze dne na den byla reprezentace bez trenéra, většina zkušených borců ukončila kariéru v národním dresu, chyběl přirozený lídr, kapitán, náhrada za Petra Čecha, který nedával svým kolegům mezi třemi tyčemi šanci, a hráč, který by dokázal sám rozhodovat zápasy. Podařilo se reprezentaci od července 2016 všechny výše zmíněné osoby nahradit? Vypořádal se FAČR i s problémy, které se s reprezentací pojí již delší dobu?
Vezměme to popořadě. Karel Jarolím se momentálně jeví jako nejlepší možná varianta, navíc od svazu dostal důvěru na další kvalifikaci. Jaroslav Šilhavý nebo Zdeněk Zeman na lavičce národního týmu jsou v tuto chvíli utopií. V tomto ohledu se tedy FAČR rozhodl jít správnou cestou, cestou stabilizace. Nahrazení hráčů už zase tak pozitivní není. Petra Čecha se nahradit podařilo, ale to bylo zmíněno výše. Lídr, který byl také spojen s golmanem Arsenalu, se zatím nepodařilo najít. Vladimír Darida, Marek Suchý, Josef Hušbauer dokáží tým vést, ale nahradit dlouholetého lídra kabiny nebude zrovna lehké. Kapitánem reprezentace je oficiálně Tomáš Sivok, ten si však od přestupu do izraelské ligy v reprezentaci nezahrál. Novým kapitán nejspíše bude určen Marek Suchý, který stejnou roli vykonává i v Basileji. A hráče, který by dokázal rozhodnout sám zápas, také zatím postrádáme. Role střelce se sice mile rád ujal Michael Krmenčík, ale není typem, který by nad ostatními ofenzivními hráči vyčníval ve všech směrech. Národní tým se tedy musí spoléhat na souhru všech útočných hráčů. Výhodou pro Karla Jarolíma může být, že z české ligy vybírá hráče převázně ze Slavie, Sparty a Plzně. Někteří fotbalisté tak jsou sehraní již z klubů a situaci sehranosti usnadňují.
Základní sestava proti Ázerbajdžánu 
Základní sestava proti Ázerbajdžánu Základní sestava proti Ázerbajdžánu Základní sestava proti Ázerbajdžánu Teď k dlouhodobým problémům. Fakt, že po konci generace Pavla Nedvěda, hledá reprezantace nástupce už skoro 15 let, jsou problémy reprezentace už hlavně mimo herní plochu. Špatně nastaveným systémem mládežnických týmů neprodukoval český fotbal desítky talentů. V současné době byste české hráče, hrajících ve velkých klubech, spočítali na prstech jedné ruky. Reforma mládeže sice započala, ale svoje plody přinese tak za 10, 15 let. Velkou roli také hrají příznivci české kopané. Nezájem fanoušků o domácí zápasy, neustálá kritika veřejnosti na poměry v našem fotbale...
Návštěvnost na českých stadionech není bůhvíjaká ani v lize, ale při zápasech reprezentace jsou tribuny poloprázdné, jednak kvůli vysokým cenám lístků, neatraktivnosti soupeře nebo prostě kvůli tomu, že "repre hraje tužku". Strategicky se nejevila ani místa konání utkání - Ústí nad Labem, Mladá Boleslav nebo Uherské Hradiště nejsou příliš velká, ani fotbalová města. Proč se tedy zápasy nehrají pouze v Praze, eventuelně Plzni a Olomouci? Tohle ale není v rukou samotných hráčů, ale vedení asociace.
Podpora na domácím hřisti hraje ve fotbale velkou roli. Kdyby na utkání proti Severnímu Irsku a Ázerbajdžánu byla fotbalová kulisa, mohly oba zápasy dopadnout daleko lépe. Jako případ zmiňme výsledek 1:2 s Německem, ve kterém jsme měli na to, abychom úřadujícím mistrům světa i Evropy sebrali nějaký ten bod.
Co říci závěrem? Poučme se z chyb, které jsme v průběhu kvalifikace nadělali, zahoďme ji za hlavu a směle se vrhněme do Ligy národů!
